Zuzana Pitterová: Mráz kopřivu nespálí

Prostřednictvím výpovědí Ireny, její sestry, dcery, osobních vzpomínek jejích žáků dramatického oddělení Základní umělecké školy v Praze i autorky samotné se postupně skládá mozaika člověka, který, ačkoliv přišel o to nejcennější, nezanevřel na život. Jak hledala Irena Hrubá cestu zpět? Co jí pomohlo se vrátit?

Dokumentem se prolíná svět divadla, které je neoddělitelnou součástí Irenina života. Připomíná počátek její slibné kariéry v Městském divadle v Karlových Varech a v pražském Divadle na Starém Městě (dnes Divadlo v Dlouhé). Tam bylo její angažmá v rámci reorganizace divadla předčasně ukončeno. Od té doby se naplno věnuje práci s dětmi a pro mnohé z nich se stala někým víc než jen učitelkou.

To dokládají i slova autorky pořadu Zuzany Pitterové: „Irenu jsem potkala v pubertě. V té době jsem nikomu moc nevěřila, chodila jsem v černém, nejraději bych ani nebyla vidět. A vedle toho byla Irena, ta namalovaná, ta, která řekla všem do očí, co si myslela. ... Hodně lidí tím štvala. A mně to fascinovalo, že kašlala na to, co si ostatní myslí. Vyvolala ve mně tu přirozenost, kterou jsem ztratila v pubertě, ale kterou jsem měla, když jsem byla malá.“

Irena Hrubá s žáky dramatického oddělení Základní umělecké školy Jana Hanuše na Praze 6 |foto: Zuzana Pitterová

Posluchači uslyší ukázky z her Já, Claudius, Věc Makropulos a Strýček Váňa nebo píseň z inscenace Kocour v botách. Autorka sbírala materiál od jara roku 2013, tedy se sedmiletým odstupem od nešťastné události. Kladla si za cíl zobrazit celistvý portrét ženy se všemi jejími rozpory. Hledá odpovědi na otázky, které si klademe v životě všichni. Kde se v nás najednou objeví síla, když máme pocit, že už nemůžeme dál?

Čajovnu věnovanou dokumentu Zuzany Pitterové Mráz kopřivu nespálí připravila Gabriela Albrechtová, která také dramaturgicky a režijně spolupracovala na výsledném tvaru. Poslouchejte v neděli 26. října v 19 hodin.