Zpravodajec a mukl František Pitor. O životě neúnavného bojovníka za svobodu v konfrontaci s nacismem i komunismem

21. duben 2017

V pořadu jsou použity nahrávky z archivu Českého rozhlasu a galerie Paměti národa. Na Františka Pitora pak vzpomíná řada přátel, příbuzných, spolupracovníků i známých a citovány jsou rovněž dobové dokumenty.

Vysíláme 21. dubna ve 20:00.

Období jeho válečného zpravodajského působení v Německu – pracoval zde pro Američany - je opředeno řadou tajemství, ale jeho činnost po roce 1948 už je zdokumentována lépe. V roce 1950 byl jako člen protikomunistické odbojové skupiny odsouzen totalitním režimem na 25 let, jeho manželka pak na jedenáct. Doma přitom zůstal jejich několikaměsíční syn...

Zatímco jeho žena Libuše se vrací domů v roce 1955, kdy proběhla amnestie pro matky, František Pitor byl propuštěn až po květnové amnestii v roce 1960. Ačkoliv hmotně začíná od nuly – veškerý majetek mu byl rozhodnutím soudu z roku 1950 zabaven – nenechal se zlomit a pokračuje v protikomunistické činnosti. Je stále sledován Státní bezpečností a podílí se – mimo jiné - na práci K 231 v roce 1968.

Za normalizace, kdy vládne jeho spoluvězeň z padesátých let Husák, se znovu dostává do vězení – za rozmnožování a distribuci textu Charty 77 a dalších „ideologicky závadných“ textů dostává v roce 1977 tři roky.

Ani tento trest ho nezlomil a po návratu z vězení pokračuje v osmdesátých letech v protikomunistické činnosti. Podílí se například na rozmnožování a distribuci exilové i samizdatové literatury, přičemž u té exilové se výrazně podílel i na jejím pašování.

V jeho bytě se koncem osmdesátých let nachází jedno kontaktních míst Demokratického tiskového střediska (šlo o nezávislou informační agenturu), odkud byly poskytovány informace zahraničním rozhlasovým stanicím.

autor: Pavel Hlavatý
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.