Divadlo pana Diderota. Portrét velkého francouzského osvícence

Denise Diderota by bylo možné nazvat renesančním člověkem, kdyby nežil v osvíceném osmnáctém století. Novinář, překladatel, romanopisec a dramatik, filozof i jazykovědec, teoretik divadla, kritik zabývající se malířstvím, sochařstvím i básnictvím.

Dnes vezmeme s chutí do ruky jeho romány Jakub a jeho pán nebo Jeptiška, zatímco to, co by asi on sám považoval za své hlavní dílo, kterému obětoval velkou část svého života, francouzskou Encyklopedii, přehlédneme jako nudnou historickou položku. Přesto je příběh jejího vzniku zvláštně propojen s další oblastí, kterou Diderot ovlivnil, a to s divadlem.

Živost a pronikavost jeho myšlení v tomto oboru dokládá nejlépe Herecký paradox, text, v němž nejprovokativněji vyslovil své požadavky na nové divadlo a který nás dodnes překvapuje tím, že jsme jeho nároků stále nedovedli dostát.