Jak se žije a tvoří na Islandu? Vydejte se až na samotný okraj světa

Loňský ročník festivalu Měsíc autorského čtení byl věnován právě Islandu. Do Brna, Ostravy a na Slovensko vyslaly pořádající Větrné mlýny jednatřicet tamních spisovatelů, ostrovní literaturu tím pádem představily více než důkladně.

Ještě než na jevišti Divadla Husa na provázku začaly po celý červenec defilovat zásadní osobnosti islandské literatury, vyrazilo brněnské nakladatelství na průzkum přímo do Reykjavíku. Jela s ním i Klára Fleyberková, která posléze ze svého putování připravila Večer na téma.

Umění jako součást života

Mezi nízkými domky se vinou ulice nezřídka zakončené výhledem na širé moře. V mezisezoně na ostrově téměř nezapadá slunce, ještě před půlnocí je světlo. Pro místní je to mírumilovné období odpočinku od jinak drsného počasí.

V Reykjavíku o rozloze 273 km² žije lehce přes 120 000 obyvatel. Nemálo z nich se věnuje tvůrčí práci. Zkušebny, dílny a ateliéry tu má kdekdo a ani psaní není taková exotika jako jinde. Jak je to možné? Proč je tu umění tak nedílnou součástí života? Tyto palčivé otázky zaznívají v pořadu opakovaně.

Žít a tvořit na ostrově

Těmi, kdo na ně spolu s autorkou hledají odpovědi, jsou sami spisovatelé. Ke slovu se postupně dostávají velké osobnosti jako Hallgrímur Helgason, jehož román Ženská na 1000° jsme loni nabídli v Četbě s hvězdičkou, autor předloh dvou inscenací pražského Studia Hrdinů Sjón, spisovatel a bývalý basák přeslavné kapely Sugar Cubes, v níž zpívala mladičká Björk, Bragi Ólafsson a jeho manželka, ceněná historička a prozaička Sigrún Pálsdóttir.

Vedle jejich islandštiny ale zaznívá i český hlas, navíc z jiného oboru. Zpěvačka Markéta Irglová se na Island přestěhovala před deseti lety a lépe než kdo jiný tak dovede říct, o kolik odlišné je žít a tvořit na ostrově než totéž dělat v České republice.

Putování malým městem

Večer na téma nazvaný Až na samotný okraj světa nedává encyklopedický souhrn informací o Islandu. Co nabízí, je osobní náhled na tamní scénu – putování jedním malým městem, které je těm našim nepodobné, jak jen může být, a hovory s lidmi, kteří v tom malém městě žijí, malují, píší, zpívají, hrají a snad jsou šťastní…