Diderot a encyklopedisté: Na prahu moderní vědy

Tento přední představitel vědecko-filosofického proudu, který označujeme jako osvícenství, se narodil 5. října roku 1713. Do dějin vešel jako spisovatel, filosof, matematik a fyzik – ale především jako vůdčí osobnost encyklopedistů, tedy okruhu vědců a myslitelů, kteří se rozhodli sepsat a systematizovat veškeré poznatky, jež dosud lidstvo na své cestě historií učinilo. Tak vzniklo kolosální dílo Encyklopedie aneb Racionální slovník věd, umění a řemesel. Abychom pochopili kontext, ve kterém Encyklopedie vznikala, je nejdříve nutné zaměřit se na už zmiňované osvícenství.
Tato filosofie, doprovázená kulturní epochou klasicismu, klade do středu zájmu člověka a rozvoj jeho intelektu, svobody a etického jednání. Proto osvícenci kladou takový důraz na vzdělání a všeobecný a přitom hluboký přehled na poli vědy.

Velká část osvícenců ze stejného důvodu odmítala náboženství a především pak církev, ve které spatřovala brzdu na cestě k humanitě. Sám Denis Diderot zprvu zastával deismus, tedy přesvědčení, že svět sice byl stvořen Bohem, avšak nadále už funguje jako stroj, který nepotřebuje dalších zásahů. Nakonec Diderot opustil i tento – z pohledu církve kacířský – postoj a definitivně přešel k materialismu a ateismu. Ostatně právě proto, že řada jeho spolupracovníku na tom byla stejně, církev odmítala nejen osobnosti encyklopedistů, nýbrž i jejich dílo samotné.
Encyklopedie, jak je zkráceně nazývána, vycházela patnáct let od roku 1751, konečné verze se pak dočkala až v roce 1780. Ve 28 svazcích bylo shrnuto veškeré bádání z filosofie, matematiky, fyziky, ale i humanitních věd a umění. Diderot se zaměřoval především na hesla s filosofickým obsahem, čímž se často dostával do křížku s tehdejšími konzervativními autoritami. Ty nakonec sáhly k zákazu některých částí Encyklopedie. Přesto se do té doby kvalitou i kvantitou nevídané dílo začalo rychle šířit po celé Francii a následně i za hranice.
Diderot, ale i jeho kolegové Jean le Rond d´Alambert, Jean-Jacques Rousseau, Voltaire a řada dalších se tak zasloužili o osvětu mezi tehdejším obyvatelstvem a připravili půdu pro zásadní změny politické, ekonomické i kulturní. Je velkou škodou, že nejvýraznějším předělem mezi končícím osmnáctým stoletím a začínajícím stoletím devatenáctým byla francouzská revoluce, která krví hojně potřísnila původní vznešené ideály a naděje Diderota a kolem něj sdružených encyklopedistů.

Portrét Denise Diderota od malíře Louise-Michela van Loo z roku 1767, který se nachází v pařížském muzeu Louvre|foto: licence Public Domain, volné dílo

Vysíláno v Planetáriu č. 43/2012, 20. – 26. října.

Rubrika Historie vědy se vysílá každé čtvrté Planetárium v měsíci.