Znám jednu dívku 10: Natálie Pleváková a hudba jako sluchová halucinace

1. prosinec 2024

Je kurátorkou festivalu navázaného na Bedřicha Smetanu, píše operu o utajované člence amerického klanu Kennedyů, mění klasické nástroje na midi kontrolery. Pomocí elektroniky se pokouší zjistit, jak bude vypadat hudba budoucnosti.

„Mým cílem není hledat jednoduchá řešení,“ říká skladatelka Natálie Pleváková, která si klade otázku, zda je nutné někam posouvat staré i současné zdroje zvuku. Elektronická hudba sama o sobě už pro ni nepředstavuje zásadní téma, ať už se jedná o terénní nahrávky nebo zvuky vytvořené pomocí syntezátorů.

V některých projektech používá klasické kompoziční metody, kdy si definuje zvukový materiál a potom s ním strategicky pracuje. Zároveň se ale nechává samotným zvukem inspirovat a vybuzovat v sobě příběhy i souvislosti vycházející z toho, co právě slyší.

Natalie Pleváková

Festival Sanatorium Sonorum v pěčické hájovně, kde pobýval Bedřich Smetana, je pokračováním spolupráce skladatelky s divadelní scénou Studio Hrdinů. S její scénickou hudbou se lze setkat také v divadle Ponec či brněnském HaDivadle.

V pořadu zazní od Natálie Plevákové skladba Harpo1 vycházející z elektronicky modifikované harfy, záznam zvukové instalace v Domě Umění v Ústí nad Labem, část improvizovaného koncertu v pražském kostele u Salvátora a kompozice PurrPurra 2.020 rrrefrain.

autor: Boris Klepal
Spustit audio

Související