Zkoumat jazyk je stejné dobrodružství jako číst si v knížce příběh, říká bohemistka Svatava Škodová

Na turnovském gymnáziu jsme měli učitele, kteří mi představili zajímavý pohled na češtinu. Ukázali mi, že jazyk je něco, o čem se dá přemýšlet, co se dá modelovat a čím lze ovlivňovat realitu.
Svatava Škodová

Zatímco řada mladých lidí se během středoškolských hodin češtiny zamiluje do příběhů, Svatavě Škodové učaroval jazyk. Po střední škole a pauze na pilování angličtiny v anglickém Blackpoolu se na Fakultě pedagogické při Technické univerzitě v Liberci přihlásila ke studiu angličtiny a češtiny, přičemž zajímavé diskuse v liberecké knihovně ji přiměly k tomu, aby se češtině důkladně věnovala i v magisterském stupni. Na svou alma mater dodnes nedá dopustit: na přednášky dojížděli například jazykovědci Oldřich Uličný nebo Otakar Šoltys, kteří ji naučili, že zkoumat jazyk může být stejně dobrodružné jako číst románový příběh. Studium na severu Čech jí zároveň dalo lásku k regionální literatuře, která reflektuje specifika daného kraje. 

Jedna žena, dvě ženy, pět žen 

O jejím budoucím směřování ovšem rozhodl moment, kdy ji nadřízený z katedry požádal, zda by si mohla vzít na starost skupinu Vietnamců, kteří se o rok později chystali ke studiu mechatroniky. Česky samozřejmě neuměli ani slovo, angličtinu měli bídnou. „Byla to skvělá výzva. S kolegyněmi z ústavu jsme si řekly, že to je něco, co nás bude bavit.“ Nemeškaly a začaly vyvíjet metodu výuky češtiny bez styčného jazyka. Ve Vizitce detailně popsala, jak skupinu bystrých asijských studentů nejprve naučila jednotlivé krátké věty a pak jim teprve pomocí obrázků vysvětlila, co že to říkají. Na výuce cizinců ji dodnes hodně baví nutnost vystoupit z mateřského jazyka ven a uvědomit si jeho bohatství i limity – například na rozdíl od angličtiny má chudý systém časů. 

Eiichi Sato, Letní škola slovanských studií|foto:Blanka Mazalová, Český rozhlas

V rozhovoru přišla řeč na to, co v roli pedagožky budoucích učitelek a učitelů češtiny přednáší a co by přednášet chtěla, jak přistoupila k přípravě učebnice češtiny pro předškolní děti ze zahraničních rodin, již si taky sama ilustrovala, a proč je pro ni zajímavé sledovat, jak se s nástupem nových technologií mění čeština v mezilidské komunikaci. Jednotlivé zkratky, zkomoleniny či novotvary ale pouze pozoruje, nesoudí. Nejde jí totiž, jak říká, o dojmy, ale o jazyková fakta. 

Svatava Škodová stojí spolu se svými kolegy také za tzv. žákovským korpusem, což je obří databáze textů cizinců učících se česky. Databáze je počítačově zpracovaná a speciálně opoznámkovaná, takže lektoři z ní mohou čerpat například informace o nejčastějších chybách, o nadužívání slov nebo vlivu mateřského jazyka studenta na výslovnost českých slovíček. V současné době pak spolupracuje na vývoji fonetické aplikace pro nerodilé mluvčí. Díky ní se už brzy budou moci například Francouzi naučit krásně vyslovovat „h“. 

Na pražské Filozofické fakultě, kde Svatava Škodová vede Ústav bohemistických studií, probíhá 64. ročník Letní školy slovanských studií. I o programu akce, kam letos dorazila téměř stovka studentů z celého světa, paní Škodová ve Vizitce mluvila.