Žižkov bylo místo mého dětství a mládí. Napsat o něm knihu se samo nabízelo už jenom tím názvem Žižkov–Žižka, říká Petr Čornej

Petr Čornej: Husité na Žižkově|foto:Paseka

„Žižkov se začalo říkat Vítkovu už v roce 1420, první písemný doklad je z roku 1427. Na vojenských mapách z 18. století je ten kopec pojmenován Žižka Berg, nikoli Vítkov. Čili Žižkův vrch, Žižkova hora. Takže to bylo místo paměti na Husity a na Žižkovu bitvu stále. Ale obec Žižkov vznikla až v 60. letech 19. století, původně jako součást Vinohrad, od nichž se definitivně oddělila ve druhé polovině 70. let 19. století a od roku 1881 byla samostatným městem, které vplynulo v roce 1922 do velké Prahy,“ popisuje Petr Čornej genezi Žižkova a dodává: „Vlastním zakladatelem Žižkova byl stavitel Karel Hartig, nadšený český národovec, který plál láskou k Husitům a budoval Žižkov jako místo dějinné paměti na Husity, zvláště ty radikální.“

Čím to, že byl kult husitství, husitů a bělohorských mučedníků v české společnosti ve 2. polovině 19. a na počátku 20. století tak všudypřítomný? Jakými největšími změnami Žižkov za svou historii prošel? A jak toponyma, neboli názvy ulic, domů a dalších míst na Žižkově vypovídají o povaze, podobě a proměnách postoje Čechů k historii a jejímu romantizování? To a mnohem víc se dozvíte z rozhovoru s Petrem Čornejem o jeho nové knize Husité na Žižkově.