Životopis Miky Waltariho

Překladatelka a nakladatelka Markéta Hejkalová, mimochodem pořadatelka již tradičního Podzimního knižního veletrhu v Havlíčkově Brodě, vystudovala finštinu a ruštinu na FF UK v Praze. Ve druhé polovině devadesátých let minulého století ve Finsku pobývala, pracovala, studovala a poznávala tamní prostředí. K zájmu o severskou zemi jistě přispěl i autorčin otec, zakladatel moderní české ugrofinistiky, profesor Richard Pražák. Po svém návratu do Čech zúročila M. Hejkalová nabyté znalosti při své činnosti v rodinném havlíčkobrodském nakladatelství, pro něž překládá vybraná díla Miky Waltariho do češtiny (Temný anděl, Krvavá lázeň, Šťastná hvězda, Plavovláska, Cesta do Istanbulu) . Je tedy logické, že nyní nastal čas pro biografické dílo, shrnující autorčin zájem.

Obsah i záběr knihy charakterizuje její podtitul Doba, život a knihy světoznámého spisovatele. Životní prostor úspěšného spisovatele je vykreslen jak v rámci soukromého prostoru, v němž se autorka, inspirovaná dobovými prameny i vzpomínkami spisovatelovy dcery Satu Waltari-Elstelä, soustředila na vypsání rodinných vztahů, osudových setkání i rozchodů, kontaktů rodičovských, mileneckých i manželských, tak v oblasti veřejného působení. Hejkalová jednotlivé etapy Waltariho života zasadila do historických reálií, mezi události finských dějin. Citlivě reflektuje vědomí dávných hrdinských eposů i moderních zápasů o přežití a sebeurčení malé země, vklíněné v první třetině dvacátého století mezi zájmy zemí ovládaných totalitními ideologiemi, komunistickou a nacistickou.

Kromě líčení osobních životních předpokladů a peripetií i historických okolností a dobových podmínek, spolu s jejich konfrontací s finskou i světovou současností, kromě příběhu člověka a spisovatele, současně s hledáním kořenů a pohnutek, z nichž se zrodily jednotlivé texty, patří k nejdůležitějším pasážím Hejkalové knihy ta, v níž se autorka pokouší o literárněvědný rozbor Waltariho díla. Tato část ale nepochopitelně zůstala skryta v textu a není jako samostatná kapitola k nalezení ani v obsahu publikace. První část kapitoly Kratičké okamžiky štěstí je věnována popisu Waltariho způsobu a rychlosti psaní. Její podstatnější díl nabízí obsahy nejznámějších Waltariho historických románů a také onen zmíněný pokus o literární analýzu. Hejkalová zvolila osvědčené schéma. V první řadě čerpá ze samotného Waltariho díla, nespekuluje, ale uváděné skutečnosti ilustruje konkrétními citáty i rozsáhlými úryvky. Z přehledné struktury vystupuje charakteristika autora, společné znaky procházející většinou příběhů, jeho klíčové pojmy a opěrné body, shodné motivy a postupy. Z devíti bodů vystupuje důvěryhodný a promyšlený povahopis. Škoda, že sama jeho autorka tyto své myšlenky dobrovolně potlačuje. Její skromnost a obava, aby čtenáře srovnáváním motivů a postav neodradila, jsou zde zcela jistě zbytečné. Zvláště, pokud může o svém díle prohlásit, že "ve Finsku vyšlo sice několik dílčích publikací o Waltariho románech či dramatu, ale ucelený životopis vychází nyní poprvé."

Životopisný příběh spisovatele Miky Waltariho z pera Markéty Hejkalové je možná koncepčně poněkud neuspořádaný, přesto svůj účel zcela splňuje, neboť nejde o přísnou kritickou analýzu, ale o výraz osobní sympatie čtenářky, obdivovatelky a překladatelky. Celek je důstojným a přehledným portrétem, naplněným potřebnými informacemi.

Markéta Hejkalová, Fin Mika Waltari. Doba, život a knihy světoznámého spisovatele, Hejkal, Havlíčkův Brod 2007, str. 200.