Život, láska, smrt. Cenu Karla Čapka za rok 2024 získala básnířka a prozaička Sylva Fischerová

Cenu Karla Čapka uděluje každý sudý rok České centrum Mezinárodního PEN klubu za významný literární počin s přihlédnutím k tomu, zda laureát i jeho dílo přispěli k tomu, aby se ve společnosti prosadily demokratické a humanistické hodnoty nebo aby byly ubráněny. Poprvé ji obdrželi Günter Grass a Philip Roth u příležitosti Světového kongresu PEN klubu v Praze. Mezi další oceněné patří např. Josef Topol, Václav Havel, Ludvík Vaculík, Ivan Klíma, Petr Šabach, Václav Jamek a Jaroslav Rudiš. Letos se odborná porota ve složení Vladimír Karfík (předseda), Daniela Fischerová, Petr Kotyk, Petr Nagy a Jan Šulc rozhodla, že cenu převezme Sylva Fischerová, básnířka, prozaička a klasická filoložka, za básnickou a prozaickou tvorbu. S cenou se pojí také finanční odměna ve formě šeku na 100 tisíc Kč.

Sylva Fischerová|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Poukazovat bezmocí řeči

„Svět poezie Sylvy Fischerové je pozemský, věcný, i když základní lidská témata jsou nadčasová – život – láska – smrt. Pohybuje se mezi každodenností s pocity nevšednosti, mezi póly skutečnosti a fikce. Snad se zkušeností antické filosofie souvisí v autorčiných verších nepřehlédnutelný stálý dialog jako cesta k poznání. Otázka a odpověď mají stejnou váhu. Vztah člověk – dějiny je osobní, v povídkové tvorbě vydává Fischerová generační svědectví, v něm je zároveň smrt matky i zrození člověka, vědomí otcovského dědictví. Co jsme a co si neseme od předků? Sylvu Fischerovou fascinuje jazyk, ptá se, zda vládneme řečí, anebo řeč ovládá nás. Nepřestává být zvědava, kam ji jazyk sám dovede, cítí lásku hlásek a barvu slabik, je zaujata schopností jazyka hrou dotýkat se poznání a zároveň je zpochybnit,“ vylíčil v laudatio předseda poroty Vladimír Karfík. Ve své řeči, kterou za ni přednesla její dcera Ester, pak laureátka s odkazem na Ingeborg Bachmann zpochybnila nároky na aktualitu i „tlachy“ o roli spisovatele, které nahradila básní.

Prolínání filozofie s poezií

Sylva Fischerová studovala filozofii na Filozofické fakultě UK a fyziku na Matematicko-fyzikální fakultě UK, klasickou filologii na FF UK, kde v roce 1991 absolvovala s diplomovou prací Problém jednoty areté u Platóna (na dialogu Prótagoras). Od roku 1992 pracuje v Ústavu řeckých a latinských studií jako odborná asistentka, v roce 2020 se zde habilitovala prací Hippokratovský spis O přirozenosti člověka. V současnosti přednáší starou řeckou literaturu, náboženství a filosofii na Karlově univerzitě. Je autorkou jedenácti básnických sbírek, píše také povídky, romány a knihy pro děti. Za knižní rozhovor s filosofem Karlem Flossem Bůh vždycky zatřese stavbou (Praha 2011) obdržela Cenu Nadace českého literárního fondu, v roce 2018 se stala první básnířkou města Prahy.