"Život a dílo" lovců mamutů

13. únor 2007

V pořadí čtvrtá z velkých monotematických výstav, připravených pracovníky Národního muzea v hlavní budově na Václavském náměstí, nese českému návštěvníkovi důvěrně známý název Lovci mamutů. Onou érou, v níž se odehrávaly na území našeho státu děje do jisté míry odpovídající obsahu stejnojmenné a také nejznámější knihy Eduarda Štorcha, byl gravettien, vrcholné období mladého paleolitu. Připomeňme, že o poznání této etapy vývoje lidské kultury na našem území se zasloužil ve své době velice známý profesor Karel Absolon zahájením velkorysých výzkumů pravěkého sídliště u Dolních Věstonic. Vykopávky organizovalo a dosud organizuje Moravské zemské muzeum spolu s ústavem Anthropos, z jehož sbírek také pochází velká část vystavených exponátů.

Co tedy o našich předcích vlastně dnes víme? Například to, že žili v osadách, zahrnujících celé skupiny rodin. Byli tedy závislí na kolektivním lovu velké zvěře, včetně mamutů. Zatímco v západní a jižní Evropě obývali především jeskyně a skalní převisy, u nás již stavěli umělá obydlí, z jejichž pozůstatků lze ledacos vyčíst o tehdejší sociální struktuře. S využitím různorodých poznatků tak výstava zpřítomňuje jak způsob jejich všedního života, tak odkazy k duchovní dimenzi bytí, ke stopám rituálů šamanismu či pohřbívání, což je pro nás dosud jen nerozluštěný vzkaz v podobě hmotných pozůstatků. To, z čeho lze rekonstruovat způsob jejich života, jsou především štípané kameny a artefakty z kostí. Jde o celou plejádu zvířecích figurek, o nichž také dosud nevíme, byly-li součástí širších loveckých výjevů, případně používány při obřadech, či sloužily "pouze" jako hračky. Jako na žánr svého druhu lze pohlížet na rytiny žen a kosmologických symbolů. Vrcholem gravettienského umění jsou ale bezpochyby sošky venuší, porůznu nacházené v územním pásu od jižního Ruska přes střední Evropu až do Francie. Sošky vysoké 4 až 23 centimetrů, jsou vyřezány z mamutích klů či kamene, vzácněji vymodelovány z hlíny a vypáleny. Takovouto v podstatě keramickou plastikou je i 25 000 let stará "Mona Lisa pravěku", slavná Věstonická venuše. Vešla by se do dlaně, je vysoká pouhých 11,5 centimetru, přesto jí zbytnělé sexuální atributy propůjčují výraz jisté monumentality.

Lovci mamutů: Věstonická venuše

Výstava ovšem zahrnuje i jiné dominanty, jakkoli ty spíše naplňují její určení coby výstavy "rodinné". Jde o velkorysé instalace - rekonstrukce, zhmotňující a shrnující sumu současných poznatků o mladším paleolitu. Středobodem onoho jednoduše názorného, snad až panoptikálního pólu výstavy je model mamuta (zdánlivě předimenzovaného, ve skutečnosti zhruba odpovídajícího velikosti druhu, který se ale na našem území nevyskytoval), fascinující bytosti, dokládající až "nepochopitelnou" odvahu tehdejšího člověka, jenž dokázal tak obrovské zvíře ulovit zdánlivě křehkými nástroji. (Nechme nyní stranou výsledky mezinárodní konference na toto téma: u mnohých nálezů prý nelze spolehlivě určit, zda šlo o zvíře přirozeně uhynulé či ulovené.) Hlavní, řekněme edukativní, přínos této výstavy spočívá v reflexi nových vědeckých poznatků; např. nalezené otisky tkanin lze datovat o patnáct tisíc let dříve, než se badatelé Absolonovy a Štorchovy doby domnívali. Vše nasvědčuje tomu, že paleoličtí lidé byli geneticky, anatomicky, a tedy i vzhledově stejní jako my. Stejní tedy snad byli i bohatostí svého myšlení, imaginací a tvořivou silou, projevující se věky přetrvávajícím uměním.

Lovci mamutů: Mamut

Hlavní výstavní celek je doplněn skromnější výstavou Cesty českých spisovatelů do pravěku, pozoruhodným svědectvím odrazu doby "lovců mamutů" v české literatuře a knižní ilustraci. Je zde představeno dílo Eduarda Štorcha a jeho zapomenutých současníků Klimenta Čermáka a Rudolfa Hoffmeistera (překvapivě i známého lyrizujícího prozaika Jana Vrby), jakož i ilustrátorská práce Josefa Panušky, Maxe Švabinského a Jana Konůpka, z pozdějších let pak především světoznámý tandem paleontologa Josefa Augusty a malíře Zdeňka Buriana.

Lovci mamutů: Venuší bylo více
autor: Jaroslav Vanča
Spustit audio

Více z pořadu