Ženská práce I. Písně a příběhy přelomových autorských zpěvaček od Niny Simone po Yoko Ono
Máme rádi Yoko Ono. Portrét jako satisfakce pro umělkyni, kterou chtělo rockové publikum zničit
Silným důvodem, proč rekapitulovat hudební dráhu Yoko Ono, je vedle samotného díla také zploštělý, silně nekompletní a zkreslený obraz, který se kolem japonské umělkyně utvořil. Cyklus Ženská práce pokračuje svou nejradikálnější částí.
Yoko byla už v šedesátých letech obecně respektovaná jako soudobá umělkyně. Ve dvoudílném portrétu nás zajímá ještě po jiných stránkách: Jako ta, která ovlivnila rock a pop právě skrze myšlenky současného umění, hlavně konceptuálního. Jako souputnice Johna Lennona, která na jeho přerod měla největší vliv.
Jako ta, která od roku 1970 odložila radikální zvukovou abstrakci svých začátků a začala natáčet písňová alba. S rockem, popem a později i elektronikou zasnoubila řadu výrazných myšlenek a přístupů, kterými vlastně pokračovala ve svojí zmíněné radikálnosti. Můžeme mít podezření, že její kritikové, a tím méně její hateři, tohle písňové dílo téměř neznali – a pokud ano, nepřenesli přes srdce, že Yoko měla jiné cíle i prostředky než klasický rock.
Mohlo by vás zajímat
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
