Ze Světlé do Toronta – odysea Oskara Morawetze. Příběh významného kanadského skladatele

24. září 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Oskar Morawetz, kanadský hudební skladatel českého původu

Nejsem historička, ani muzikoložka. Dokument jsem nikdy nedělala. Jak můžu tedy takový natočit? Můžu si to vůbec dovolit? Není to troufalost? Možná odvaha, možná drzost.

Autorka: Marie Sýkorová
Dramaturgie: Viola Ježková
Vyrobeno: 2020

Na hudební nástroj jsem hrála do jedenácti let, byl to klavír. Alespoň to, mám dojem, může být spojující element. Anebo Kanada, i když spíš ta frankofonní.

Oskar Morawetz a jeho manželka, pianistka Ruth Shipman

A pak je to Světlá nad Sázavou. Když jsem se poprvé dozvěděla, kde se Oskar Morawetz narodil, překvapilo mě to. Nebo spíš vyrazilo dech. Jsme tedy, tak trochu, ze stejného kraje.

Rozhodnutí natočit o Oskaru Marawetzovi radiodokument padlo před více než rokem. Potřebovala jsem se dozvědět víc, o jeho práci, životě, o jeho osudu. Volala jsem na Městský úřad ve Světlé nad Sázavou, ale tam toho moc nevěděli. Kromě všeobecné informace, že rodina vlastnila zámek a okolní lesy. Vyrazila jsem do Státního archivu v Zámrsku, kde jsem našla pár dopisů, které měly spojitost s rodinou Oskarova otce Richarda Morawetze. Začalo mi být jasné, že o jeho rodině se můžu skutečně dozvědět nejvíc jen v Kanadě.

Autorka dokumentu Marie Sýkorová a dcera Oskara Morawetze Claudia Morawetz v Torontu, srpen 2019

Největší motivace přišla ze strany Claudie Morawetz, jeho dcery. Která mi na první e-mail odpověděla během tří hodin. Takhle jsme si vyměnily několik zpráv mezi Paříží (kde teď bydlím) a Vancouverem. Pak přidala do kopie Radku Hanákovou, pianistku a v té době doktorandku na Torontské univerzitě.

Hudbu Oskara Morawetze zná Radka velmi dobře, stejně tak Toronto i univerzitu. I její nadšení pro celou věc mi dodalo odvahy.

Informací o Oskaru Morawetzovi začalo přibývat, všechno tak nějak bobtnalo a přidávaly se další a další podněty k mému zkoumání. Na druhou stranu jsem musela začít prosívat a odkládat méně důležitý materiál. Totiž popsat život a osud této významné české rodiny by vydalo na samostatnou práci, možná seriál. Zde tedy uvádím to, co v dokumentu neuslyšíte, ale přitom by to stálo za řeč:

1/ Richard Morawetz (otec Oskara) byl velký vlastenec, renesanční osobnost první republiky, který se přátelil s Masarykem i bratry Čapky. Byl obchodník, továrník, cestovatel, ale i herec, fotograf a amatérský filmový režisér (ano, natočil krátký němý film na světelském zámku, kde hraje  celá jeho rodina, včetně Oskara).

Autorka dokumentu Marie Sýkorová a sestra Oskara Morawetze Sonja Sinclair v Torontu, srpen 2019

2/ Sonja – sestra Oskara Morawetze, kterou uslyšíme v dokumentu. Ještě v Čechách se podepisovala českým Soňa (jak jsem si všimla v jednom z dopisů uložených v archivu v Ottawě). Významná překladatelka, spisovatelka a novinářka, která v Kanadě pracovala pro tajné služby – o čemž celá rodina dlouhou dobu vůbec nic nevěděla. Neméně významní jsou i bratři Herbert a Jan.

Sourozenci Morawetzovi. Zleva: Sonja, Jan, Oskar, Herbert

Oskar Morawetz a krajané – mnoho detailů se do dokumentu bohužel nevešlo. Je to hlavně vyprávění jeho kamaráda Josefa Čermáka (s kterým v Torontu pořádal hudební večery). Pepíčkovi (jak mu musím!! říkat) je téměř 100 let a navštívila jsem ho v polském domově pro seniory na západě Toronta. Tři hodiny mi vyprávěl o krajanském životě v Torontu i o Oskarovi. Setkala jsem se i s paní Márií Chrappou, která pracovala v CBC, a s Oskarem Morawetzem natočila v 90. letec hrozhovor. Ten nebyl nikdy publikován. Přehrála mi ho na dvou kazetách a část jsem použila i v dokumentu. Během téměř mesíčního pobytu v Kanadě (Torontu a Ottawě) jsem mluvila s mnoha krajany – Čechoslováky, kteří mě u sebe přijali a vyprávěli mi o odchodu z republiky, z Evropy, o těžkých začátcích v Kanadě a mnozí i o Oskaru Morawetzovi.

Oskar Morawetz a jeho kamarád Rudolf Firkušný, 1946

4/ A v neposlední řadě archivy – dopisy od Jana Masaryka, Rafaela Kubelíka, Jana Rubeše, Rudolfa Firkušného, Karla Ančerla, Josefa Suka (i jeho paní Marie), Karla Hoffmeistera, Jaroslava Křičky, Josefa Škvoreckého nebo Václava Havla. To, co mě ale nejvíc dostalo, když jsem v Ottawě našla staré světelské pohlednice a korespondenci s obyčejnými lidmi, kteří u nich pracovali na zámku. S nimi si Oskar dopisoval celý život.

Premiéra Z deníku Anny Frankové, 1970. Zleva: Oskar Morawetz, Louis Marshall a Viktor Kugler, který ukryl rodinu Frankových

5/ Humor Oskara Morawetze. „My father was a prankster.“ Věta, kterou v dokumentu říká Claudia. Je to víc než důležité sdělení. Sám Oskar si totiž natočil dvě celé kazety, kde vypráví vtipy. Některé už moc vtipné asi nebudou, ale většina jde.

Já jsem se ale zaměřila na Oskara. První spolupráce s Violou (dramaturgyní), která nečekala na dlouhé rozmýšlení a rovnou jednala. Zadala mi úkol – udělat scénář! Sice nevím jak, ale improvizačně jsem první verzi vytvořila. Pak druhou a třetí. Nakonec jsme koncept zcela převrátily. A víc než samotného Oskara Morawetze, necháváme znít jeho hudbu. Ta nakonec za něj mluví nejvíc. Život OM v šedesáti minutách.

Děkujeme kanadskému rádiu CBC za poskytnutí archivních materiálů z pořadu At home with Glenn Gould.

autor: Marie Sýkorová
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová