Zdeněk Liška měl mezi skladateli výsadní postavení, o co si řekl, to dostal. Připomeňte si mistra hudby stříbrného plátna
Zdeněk Liška, od jehož narození uplynulo přesně sto let, měl mezi československými skladateli filmové hudby výsadní postavení. Málokdo ho zpochybňoval a na druhé straně Liška málokdy režiséry či producenty zklamal.
Šíře hudebních prostředků, kterými se uměl vyjadřovat, byla obrovská, perfektně strefoval požadované nálady filmů, a když šel proti náladě, jen to umocnilo jejich vyznění. Využíval netradiční hudební nástroje a rád pracoval s kontrasty. Pověstné jsou i jeho filmové vokály a sbory. Tohle všechno potvrdí i pravidelná vltavská Klapka, kterou vysíláme v neděli 20. března. Připravil a uvádí ji Tomáš Pilát.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.
Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu
Nebojte se klasiky!
Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?
