Zatracení

20. únor 2002

Režisér Dan Svátek debutoval před dvěma roky jednou ze tří povídek ve filmové skládačce Konec světa. Ve své novince Zatracení, která právě vstoupila do českých kin, zpracoval pravdivý příběh Čecha, který byl v roce 1995 v Thajsku odsouzen za pašování drog. Mladý filmař představuje člověka, který je obecně považován za spodinu společnosti, jako obyčejného a naivního kluka, který se k obchodu s narkotiky připlete víceméně náhodou.

Není vyloučeno, že ze Svátkova filmu budou někteří diváci odcházet s žaludeční nevolností. Zhruba polovina příběhu je totiž natočena formou amatérského dokumentu. Kamera se pohybuje jako na horské dráze a po půl hodině má člověk pocit, že se ocitl na špatně seřízené pouťové atrakci, která se nikdy nezastaví. Rozjuchaní účastníci výletu do exotického Thajska, který se nakonec zvrhne v kruté drama, působí jako ze soukromé videonahrávky.

Jestliže v Renčových Rebelech působil Jan Révai jako půvabný donchuán, tak v Zatracených je jeho role obětavého turistického průvodce poněkud schematická. Révai se jako náhodný svědek připlete k zatčení českého pašeráka a posléze se jej pokusí zachránit. Není však jasné, proč vynakládá takové úsilí kvůli cizí osobě. Teprve v polovině vyprávění se ukáže, že oba hrdinové jsou nevlastní bratři. Tento moment ale nic neosvětluje, patří spíš k těžkopádným zvratům, kterých je Svátkův film plný. Vypočítavou mrchu, jednu ze strůjkyň hrdinova neštěstí, ztvárnila Dana Vávrová, ale ani její výkon není přesvědčivý.

Logo

Svátek se pokusil varovat před krutými následky, které může vyvolat lidská hloupost a mladická touha po dobrodružství a rychlém zbohatnutí. Jeho výstražně vztyčený prst ale útočí na srdce i žaludky diváků příliš křečovitě. Užívá přemrštěných kontrastů. Idylické záběry z chalupy v českých horách se střídají se scénami z pekla asijské věznice. Film se snaží vyprávět i o přátelství mezi odsouzenými a o jejich bezdůvodném terorizování vězeňskou ostrahou. Dozorci ve Svátkově pojetí však připomínají naduté esesmany, naopak trestanci vypadají jako nevinné a mírné ovečky. Na Svátkově filmu je sympatické, že není přehnaně moralizující a školometský. Mohli bychom jej chápat jako jakousi varovnou reportáž pro ty, kteří by se snad rozhodli vylepšit si svůj rozpočet zdánlivě snadným výdělkem.

Logo
autor: Klára Follová
Spustit audio