Zabil jsem toužení už jednou provždy. Filozofující hispanoameričtí modernisté z antologie Rozptýlené průsečíky

Sto a pět let od smrti nejvýznamnějšího nicaragujského básníka Rubéna Daría, tvůrce, který se stal zásadní postavou pro hispanoamerickou poezii konce 19. století, bychom si patrně v českém prostředí nepřipomínali. Nebýt ovšem toho, že před časem i jeho verše vyšly v novém překladu v rámci antologie hispanoamerického modernismu (jehož byl věrozvěstem). Pak je to dobrá příležitost celou antologii představit – a stane se tak v prvním únorovém Světu poezie pod názvem Zabil jsem toužení už jednou provždy.

Rozptýlené průsečíky

V knize Rozptýlené průsečíky se český čtenář s plejádou básníků latinskoamerického modernismu vůbec poprvé seznamuje uceleně. Básníky a básnířky z různých zemí Hispánské Ameriky představuje tato publikace jako tvůrce, které spojoval zájem o člověka, svobodu, doby minulé i přítomné, s náhledem do budoucna prostřednictvím kultivace jazyka a inovativního přístupu k tvorbě. V poezii modernismu se vlivy různých civilizací mísí s exotikou Hispánské Ameriky. Krása, jež stojí v popředí v počátcích tvorby modernistů na konci 19. století, ještě za dozvuků romantismu, později ustupuje existenciálně laděným básním.

První literární modernismus

Hispanoamerický modernismus je v současnosti nejčastěji situován do období mezi lety 1880–1940, což z něj činí první literární modernismus vůbec. Jméno mu dal právě Rubén Darío, nesepsal však žádný manifest a modernističtí básníci tak měli pro svou tvorbu širokou škálu inspiračních, formálních i jazykových zdrojů. Používali volný i vázaný verš, v básních cestovali v čase i prostoru, v jazyce se nebáli experimentů, zařazovali zastaralá slova i slova z vědy, techniky či medicíny; uznávali tradiční formy, ale současně s nimi experimentovali.