Za protektorátu měla literatura roli, o které se nám dnes ani nezdá. Řešila témata, jimiž lidé žili, říká literární historik Pavel Janoušek
„Knihu, o které bych přemýšlel jako o události a měl z ní spontánní radost, jsem už dlouho nečetl. Prvotní okouzlení, kdy jsem s nadšením četl Škvoreckého, Párala nebo Vyskočila, je pryč. Ale možná, že už jsem prostě jen starý dědek,“ říká literární historik a kritik Pavel Janoušek, jenž se dlouhodobě věnuje literatuře a divadlu 20. století. Ve Vizitce s Markétou Kaňkovou mluvil i o tom, kdy se v textu poprvé objevil termín „pražská kavárna“.
Pavel Janoušek běhal a skákal přes překážky tak, jak to žádný jiný sportovec v juniorské kategorii nedokázal. V devatenácti mu ovšem došlo, že nemusí být pokaždé první, a v důsledku toho také přestal dobíhat na špici závodů.
Sportem vypěstovaný dril ho ale nikdy zcela neopustil, postupem času mu došlo, že chce-li člověk něčeho dosáhnout, je dobré se občas přemoci a dělat věci proti naturelu. Podobně jako běh opustil výtvarné tendence, které pěstoval ještě na střední škole, a praktickou tvorbu umění vyměnil za teorii. Vysněnou kunsthistorii sice tehdy na pražské Filozofické fakultě neotevírali, na kombinaci výtvarná výchova – český jazyk to ale vyšlo. Právě čeština se mu pak coby vášnivému čtenáři stala osudnou.
Vyskočil na hranici surrealismu
Od roku 1980 Janoušek působí v Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV a posledních dvacet let řídí oddělení pro výzkum literatury 20. století. Píše literární a divadelní kritiky, často pod pseudonymem – o příbězích, které se pomocí sítě humorných identit dají rozehrát, mluvil ve Vizitce detailně.
Čtěte také
Na kontě má téměř dvě desítky knih, obšírně se věnoval například literárnímu dílu Vladimíra Macury anebo osobnosti spisovatele a dramatika Ivana Vyskočila. „Přitáhl si mě zvláštním způsobem komunikace se světem. Ve dvanácti letech jsem četl jeho Malé hry, to je tak zvláštní, bizarní svět na pomezí surrealismu. On se přitom od literatury spíš distancoval, předstíral, že všechno je divadlo,“ říká Pavel Janoušek.
Na poválečnou literaturu se Pavel Janoušek zaměřil jako hlavní redaktor dvoudílného Slovníku české literatury po roce 1945 a především jako spoluautor a hlavní redaktor čtyřdílných Dějin české literatury 1945–1989. Na konci loňského roku pak završil mnohaletou práci na objemné kolektivní knize s názvem Dějiny české literatury v Protektorátu Čechy a Morava. Toto období bylo dlouho badatelsky nepokryté, což si Janouškův tým začal uvědomovat při práci na textech poválečných. „V protektorátu vznikaly věci, které částečně utvářely druhou polovinu dvacátého století. Literatura měla tehdy mimořádnou roli, o které se nám dnes ani nezdá. Média byla tabuizovaná, literatura se proto snažila poskytovat zábavu, ale také vytahovala dobové emoce a řešila otázky, kterými tehdy člověk žil.“ S protektorátem se podle Janouška také začíná problematizovat vztah k avantgardě a rodí se tabuizace populární literatury, která graduje po roce 1948.
Čtěte také
Jako příklad uměleckých děl, jejichž kontext dnes kulturní konzumenti nevnímají, uvedl Pavel Janoušek skladbu Jen pro ten dnešní den z filmu Kristián (1939) a také hojně navštěvovanou a dobře přijatou Burianovu inscenaci Nezvalovy Manon Lescaut s premiérou v roce 1940. Kromě krásně užité češtiny jakožto jazyka ohroženého německou nadvládou diváky tehdy zaujal i politický podtext, do kterého si Češi promítali Mnichovskou dohodu i válečný útok Německa na Francii.
Související
-
Žiju život v literatuře. To je to nejlepší, co se mi mohlo stát, říká spisovatelka Zuzana Říhová
Odborné texty nemusí být suché a nezáživné čtení, když vzniknou na základě erudice v kombinaci s bohatou imaginací. Zuzana Říhová si to vyzkoušela na vlastní kůži.
-
Francouzům čeština šumí, jako by šeptala, říká bohemista Xavier Galmiche
Moc rád otevírá knihy v knihkupectví a k nákupu se nechává inspirovat prvními stránkami. S profesorem české literatury Xavierem Galmichem natáčel v Paříži Michal Bureš.
-
Otloukánek jménem první republika. Ve 20. století byla nenáviděná, říká historik Pavel Zatloukal
Proč by lidi měli přijet na výlet do Olomouce? „Protože se jí i ve dvacátém století podařilo leccos nepokazit,“ říká historik umění Pavel Zatloukal.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
