Otloukánek jménem první republika. Dnes ji vnímáme nostalgicky, ve 20. století ale byla nenáviděná, říká historik umění Pavel Zatloukal
Proč by lidi měli přijet na výlet do Olomouce? „Protože se jí i ve dvacátém století podařilo leccos nepokazit,“ říká historik umění a někdejší dlouholetý ředitel Muzea umění Olomouc Pavel Zatloukal. Na pozadí rozhovoru, který s ním vedl Michal Bureš, se odrážela jeho nová publikace s názvem Meditace o městě krajině umění: Olomouc 1919 – 1989, na které pracoval dva a půl roku.
Do knihy o městě svého dětství, dospívání i zralého života shrnul kunsthistorik profesor Pavel Zatloukal v podstatě vše, co se mu v oblasti dějin umění 20. století podařilo nashromáždit, a přidal i přesah do literatury, filozofie a památkové péče.
Právě ta byla ostatně jedním ze dvou důvodů, proč svůj život zasvětil kunsthistorii. Tím druhým důvodem byl malíř, fotograf a teoretik Václav Zykmund, jehož přednášky si student Pavel Zatloukal na přelomu 60. a 70. let zamiloval. „Tehdy na fakultě končil, hanebně ho vyhodili. Sedávali jsme u něj celé odpoledne až do večera, věnoval nám hodně pozornosti. Vyprávěl o dějinách výtvarného umění, hudbě, literatuře, o filozofii, to byla syntéza, kterou jsem do té doby nepoznal. Vůbec nevadilo, že u toho vypil třeba celou lahev vína, nepoznali jsme to,“ vzpomíná Zatloukal.
Kvalita se vyjeví při srovnání
Do své knihy Meditace o městě krajině umění tak po Zykmundově syntetickém vzoru zapracoval i vztah olomouckých obyvatel ke krajině a vše zaštítil duší bytostného Olomoučana, jenž leccos o tomto starobylém městě, jeho architektuře a geniu loci ví.
„S údivem jsem zjistil, že toho ale taky spoustu nevím. Kromě faktů mě zajímala a vzrušovala hlavně mentalita místních lidí a to, jak se ve dvacátém století proměňovala. Tak třeba na první republiku se dnes díváme nostalgicky, ale ona byla těžce nenáviděná. Už ve třicátých letech byla silně pomlouvaná z hlediska němčiny. Za protektorátu se zase nelíbilo, že v té době panovala liberální demokracie, a po válce vadilo, že prvorepublikové Československo se obracelo k Západu,“ konstatuje.
Čtěte také
Pavel Zatloukal se dodnes považuje za politického člověka, silně prožívá nejen dění na české politické scéně, ale i na té americké. Ve věcech, které považoval za prostor kultivující, se angažoval už v osmdesátých letech jako řadový zaměstnanec skomírající Galerie výtvarného umění, na jejíchž troskách s kolegy po revoluci postavil Muzeum umění Olomouc.
Dnes doufá v úspěšný vznik plánovaného Středoevropského fóra Olomouc (SEFO), které má potenciál přesáhnout svým významem hranice České republiky. Podmínkou ovšem je otevření hledí a snaha dávat věci do kontextu. „Chcete-li posoudit, co z umění 20. a 21. století má kvalitu, musíte to srovnat s něčím jiným.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
