Za hyperborejcem Ladislavem Klímou

12. duben 2018
Za hyperborejcem Ladislavem Klímou, Akce u Klímova hrobu v Praze na Malvazinkách

Pojďte si s námi připomenout Ladislava Klímu, který má letos dvě kulatá výročí: 22. srpna 1878 se narodil, 19. dubna 1928 zemřel. 

My, milovníci díla Ladislava Klímy a jeho odkazu, se sejdeme 19. dubna 2018 v 17 hodin u Klímova hrobu v Praze na Malvazinkách, U Smíchovského hřbitova 1, 150 00 Praha 5. Kromě Vltavských přijde i hudební skladatel Ivan Acher s ukázkami své aktuální opery Sternenhoch. Památku autora uctíme hudbou, četbou, zpěvem a kapkou krvavého vína.

Vítáni jsou všichni, kdo ke Klímovi cítí intelektuální úctu, ba vděčnost, i ti, kdo „pouze“ propadli kouzlu jeho dekadence.

Svět je absolutní hříčkou Mé absolutní Vůle. Svět je to, co v každý okamžik já z něho míti chci!
Ladislav Klíma

„Člověku nutno být Bohem; vše ostatní na lidstvu je lejno,“ zapsal si v jednom aforismu spisovatel Ladislav Klíma. Byla to pro něho životní maxima, směrovník na cestě k hledání smyslu. Stávat se Bohem, zcela autonomním životním originálem, který tvoří svět o sobě a pro sebe, o to se máme podle Klímy (dobrého čtenáře Schopenhauera a Nietzscheho) snažit. A to i navzdory tomu, že je to práce víceméně marná, neboť – jak poznává sám autor ve své Lidské tragikomedii – na konci této cesty byla pitvorně se šklebící smrt.

Ladislav Klíma

Odporné a zároveň fascinující. Národní divadlo uvádí operu na motivy romaneta Ladislava Klímy

Utrpení knížete Sternenhocha

Ivan Acher je autorem hudby k více než stovce divadelních inscenací. Jeho hudba zahrnuje i hudbu k baletním projektům, filmům nebo dokumentům. K napsání opery Achera inspirovalo groteskní romaneto Ladislava Klímy „Utrpení knížete Sternenhocha".

A tak se i Klíma vracel k dosavadnímu, k obyčejnému lidskému životu, který je „příliš lidský“ právě v tom, že podléhá náhlým idealistickým vzmachům, aby vzápětí propadal do bahna toho největšího tělesného rozkladu a nicotnosti. Nietzscheovské „příliš lidské“ je nám jako posledním lidem na dlouhé roky souzeno, stejně jako pokusy o jeho překračování, k nimž patří i intelektuální vzedmutí Klímovo. Kdo se bojí zamazat špínou těla, nemůže pochopit netělesné, ideální podstaty a nikdy k nim nedojde. Klímova zkušenost životní i literární či myslitelská je zajímavá v tom, že si uvědomuje lidskou nemožnost oddělení obého. Tak rádi v mysli směřujeme k božským horizontům a přitom máme navždy kouli rozkladného hnusu na noze.

Člověku nutno být Bohem; vše ostatní na lidstvu je lejno.
Ladislav Klíma

S Klímou jsme vždy ve světě, kde se obojí prostupuje a pere o nadvládu, v němž se sen a skutečnost v koitu věčnosti a konečnosti vzájemně oplodňují. Klímův svět je světem fantasmatu, jímž se musíme nechat strhnout, aby se nám – třeba se tak jednou stane a dojde k oddělení idejí a těla – mohl objevit nějaký náznak smyslu. I proto si tento hyperborejec české literatury a myšlení zaslouží opakované pozornosti a čtení.