Z masochisty voyeurem

Inscenační styl zůstává velmi podobný předchozímu cyklu. Jeviště malého sálu Archy je symbolicky osazeno několika objekty, nezbytným stolečkem, svíčkami. Zbytek zaplňuje protagonista svým vyprávěním a jemně rozehranou hereckou akcí. Dokonce i "tahák" z poslepovaných papírků, podle kterých se odvíjí další děj, už známe z loňska.

Jedinečnost večerů tkví právě v jejich improvizovaném charakteru. Nikdo (ani sám Arnošt Goldflam) předem neví, jak večer dopadne. Vše záleží na konkrétním večeru: na umělcově invenci i na odezvě u publika. Také pro tento sebezničující princip se minulý cyklus jmenoval Masochista.

První ze série Voyeur 001 sledoval osudy jistého Huga, otce zmiňovaného spolužáka Jendy. Příběh však škobrtal drobnými epizodkami o drbající se závodní lékařce, o uspávání dětí na motivy československé hymny a podobně. Goldflam otevřeně varuje před možností, že se kvůli svým neustálým odbočkám nakonec nedostane k jádru věci. A to se také přihodilo. Kaleidoskopickým drobkům chybí kloudná jednotící linka, která by se dala shrnout do košatější věty než "Hugo žil a zemřel". Mikropříběhům však často chybí i pointa, kterou s napětím očekáváme. Goldflam snaží heslo poznamenané na svém taháku rozvést do nějakého květnatějšího celku. Pointa je už jen bonusem navíc. Oproti loňsku tu chybí závan nostalgie po předválečném Brně a jeho atmosféře.

Arnošt Goldflam|foto: Michal Kamaryt

Shodou náhod se den před Voyeurem 001 uskutečnila v Divadle v Dlouhé premiéra i derniéra scénického čtení hry Ondřeje Novotného Námořník pod režijním dohledem právě Arnošta Godlfama. Následující nenásilně se rozvíjející debata mezi herci, mladičkým dramatikem, režisérem i publikem byla mnohem živější a zábavnější než recenzovaný Voyeur. Nicméně každý improvizovaný večer je originál, a proto s napětím očekáváme Voyeura 002-005, který bude šmírovat své okolí vždy ve čtvrtek od 18. ledna do 8. února v divadle Archa. Přejeme mu více rozmachu, inspirace a vtipu!