Z Francie: Freudův mýtus?

Šlo o přednášky s názvem Freudovská konfabulace, pořádané v létě v rámci Lidové univerzity, každý večer od pondělí do pátku mezi sedmou a osmou, v době, kdy Francouzi obvykle zasedají k aperitivu. Podrobnosti v příspěvku naší spolupracovnice Ladislavy Chateau:

Podkladem k přednáškám byla Onfrayova kniha Soumrak jednoho idolu, nebo-li Freudovská konfabulace, kterou nedávno vydalo pařížské nakladatelství Grasset. Kniha se stala bestselerem a pořad patřil k nejsledovanějším. Autor svého hrdinu věru nešetřil. Uváděl příklady jeho nečestného chování a dokazoval, že léčebné účinky psychoanalýzy nebyly nikdy prokázány, nanejvýš jako placebo efekt.

Onfray věnoval Freudovi také samostatnou publikaci |foto: nerrati.net

Filosof Michel Onfray je muž středního věku, zakladatel Lidové university v Caen a autor četných publikací, za všechny jmenuji alespoň Eichmannův sen, Břicho filosofů nebo Pojednání o atheologii. Michel Onfray rád svými výroky upoutává pozornost. I tentokrát uspěl. Mnozí kritici hovoří dokonce o tsunami, které jeho kniha vyvolala v pařížských intelektuálních kruzích. Autor se rozhodl, že sesadí z trůnu krále psychoanalýzy Sigmunda Freuda, a zboří tak nedobytnou pevnost, Freudův mýtus, doktrínu, ba přímo náboženství, tj. psychoanalýzu, „léčbu slovem". Onfray se ve svých přednáškách vysmíval slavnému „divanu", který přirovnal k psychoanalytické liturgii. Připomněl, že Freud se snažil všechny kolem sebe, včetně svých kolegů, srazit na úroveň svých synů a dcer, kteří by stydlivě a s uzarděním přiznávali své chyby, a dokonce i myšlenky. Ostře Freuda napadl i za to, že všude viděl incest a vše vysvětloval jen a jen sexualitou a potlačováním pudů. Avšak na sebe Freud nic nevyzradil, poznamenal Onfray a dodal: Svoji vlastní psychoanalýzu nikdy nepopsal. Patrně proto, aby neohrozil svoji autoritu, byl přesvědčen, že „psychoanalýza, to jsem já". Onfray mu rovněž vytýká autoritářský postoj: to, co jsem v dětství prožíval já, prožívali všichni a lidstvo bude prožívat navěky. A na tomto principu vystavěl Freud svoji teorii Oidipovského komplexu, přání vlastnit rodiče opačného pohlaví. Stejně tak Onfray vyčítá Freudovi magický, šarlatánský způsob myšlení, jehož důkazem je dílo Psychologie všedního dne, kde tvrdí, že náhoda neexistuje; v každé maličkosti, v přeřeknutí, zapomenutí vidí pan profesor ďábla, jenž vše řídí.

Autor také nezapomněl připomenout omyly, jichž se Freud jako lékař dopustil, tj. chybné diagnózy. Zvláště se zmínil o případu Emmy Ecksteinové, třicetileté ženy, u které „léčba slovem" nezabrala, katarze se nezdařila, a tak Freud dovolil, aby jeho kolega Wilhelm Fliess na ní vyzkoušel svoji teorii o souvislosti nosu a pohlavních orgánů pomocí komplikované operace, která ženu nadosmrti znetvořila. Onfray zdůraznil, že Freud nechtěl nic slyšet o tom, že žena trpí pocitem naprosté zbytečnosti; její problém považoval, jako obvykle, za ryze sexuální. A co horšího - tvrdí Onfray - Freud nikdy svoji chybu neuznal, netrápily ho výčitky svědomí, nebyl totiž schopen vcítit se do utrpení jiných. A zcela nepatřičně prohlásil, že Freud zabil dva pacienty, jeden zemřel na zápal mozkových blan, mylně považovaný za hysterii, druhý skonal na mozkový nádor, rovněž diagnostikovaný jako hysterická porucha. Při další rozhlasové přednášce Onfray obvinil Freuda z chamtivosti, neboť léčil jen bohaté; hodina „na divanu" přišla u pana profesora na dnešních 450 eur, vypočítal Onfray a nelítostně citoval Freudův výrok, že duševní porucha ohrožuje více bohaté než chudé, ti potřebují spíše pomoc sociální. Zcela přehlédl okolnost, že Freud živil rodinu se šesti dětmi, včetně několika příbuzných. Navíc si Freud musel ve Vídni udržovat určité postavení. Těžko mohl jednat jinak. Snad ještě trapněji, protože ještě s hlubším nepochopením prohlásil Onfray, že Sigmund Freud sympatizoval s nastupujícím fašismem. A svoje tvrzení opřel o skutečnost, že Freud, ačkoli psal o komunismu, marxismu, bolševismu, nikdy nenapsal nic proti fašizmu, Mussolinimu, ani proti národnímu socializmu, ani proti Hitlerovi. Na ukázku citoval Onfray z textu, který Freud údajně napsal rok před nástupem Hitlera k moci, že Židé se rádi povyšují nad ostatní… Bližší údaje o textu demystifikátor v rozhlasovém vysílání neuvedl. Na rozdíl od Freuda, si Onfray nedovede zřejmě představit to, co sám nezažil - nástup nacizmu v Rakousku a postavení židovského intelektuála v té době.

Onfray kontra Freud |foto: cyrus.musicblog.fr

Rozhlasové přednášky Michela Onfraye, stejně jako jeho kniha Soumrak jednoho idolu, nebo-li Freudovská konfabulace, vyvolaly šok, avšak hodnotě bádání o Freudově osobnosti a životě rozhodně nepřispěly, vyšly jen vstříc povrchnímu vkusu; autor zapomněl, že psychoanalýza je terapie a nelze ji posuzovat jen filosoficky. A sluší se ještě dodat, že je věru snadné vyčítat lékařské omyly, ke kterým došlo před sto lety. Onfrayova kritika tak připomíná spíš hůl bijící bezhlavě kolem sebe. A jak řekl pro letošní jarní vydání týdeníku Le Point psychoanalytik Philippe Grimbert: Michel Onfray má pravdu, psychoanalýza neléčí… Ona zachraňuje!