Vzpomínka na Martu

Marta Kubišová byla tehdy nejpopulárnější českou zpěvačkou a nepochybně i sexuálním symbolem překotně se obrozující společnosti. Nebývale svobodně však dýchala také domácí populární hudba, což je i s odstupem několika desetiletí patrné z písní, jaké zpěvačce psali Bohuslav Ondráček, Karel Svoboda, Zdeněk Petr či textaři Jan Schneider, Ivo Fischer a Zdeněk Rytíř. Svobodova Depeše, Petrův Rezavý svět, Ondráčkova Lampa a jistěže i Brabcova a Radova Modlitba jsou stále velmi silné písně, jež navíc dokládají, jak široký měla jejich interpretka záběr.

Možnosti filmového ztvárnění písničky, které se tenkrát začaly rýsovat, přidaly hvězdnému statutu Kubišové další rozměr. Jeden z nejvýraznějších představitelů české filmové nové vlny Jan Němec byl v té době zpěvaččiným manželem a televizní recitál Proudy lásku odnesou, který s Kubišovou a s kameramanem Jiřím Macháněm v roce 1969 natočil jako obrazový pandán jejího debutového alba Songy a balady, dodnes obstojí - a zdaleka nejen proto, že byl pořízen na barevný filmový materiál.

Pečlivě uspořádaný nosič obsahuje kromě Proudů ještě další dva Němcem režírované recitály Náhrdelník melancholie (1968) a Stalo se na podzim (1993) a také více než dvě desítky "klipů" z let 1963 až 2005. Je to někdy úsměvná podívaná: zvláště obrázky k německé verzi hitu Golden Kids Hej, pane zajíci dokládají, že koncem šedesátých let se u nás nedělal jen "pop s lidskou tváří". Příběh Marty Kubišové by ale nebyl kompletní bez vzmachů ani bez pádů. Osobních i profesních.