Výřezy z nesmírné krajiny

Malíř Čestmír Kafka začíná žít plně výtvarným uměním v polovině 40. let, na zlínské Škole umění. Jako většina spolužáků je silně ovlivněný „zvrhlým“ – nacisty zavrhovaným – picassovským kubismem a ještě více surrealismem. Po válce ve studiu pokračuje na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, s dalšími přáteli – sochaři, malíři, grafiky a teoretiky – spoluvytváří dnes proslulou „generaci šedesátých let“.

Surrealismus nechápe jenom jako vzrušující umělecký směr a široké mezinárodní hnutí, ztotožňuje ho s představou revoluční proměny, logicky spěje k levicovým myšlenkám a postojům. Brzy pochopí, stejně jako představitelé všech avantgard, že umělecká revolučnost nemůže vyhovovat politické moci, že je vždy podvratná. Kafkovy osobní zápisy ze čtyřicátých až osmdesátých let dokládají bolestný přerod od víry v nezastupitelnost společenské úlohy umění až k poznání o neslučitelnosti osobní autentické tvorby a politické moci.