Vyhyne lidstvo? A jak o vymírání mluvit?

Jakým způsobem by se mělo mluvit o rizicích spojených se změnou klimatu a masovým vymíráním druhů? A je pravděpodobné, že jednou vyhyne i samo lidstvo? Odpovídají biolog Pavel Kindlmann, ekopsycholog Jan Krajhanzl a sociální geografka Michaela Pixová.

Zpráva mezivládního panelu OSN varuje před masovým vymíráním. Vyhynutí teď hrozí milionu druhů. Je pravděpodobné, že se lidstvo, které současné vymírání způsobilo, stane ve vzdálené budoucnosti jednou z jeho obětí? „Ve vzdálené? Já si myslím, že možná i v blízké. Dovedu si představit reálné scénáře, třeba v důsledku klimatické změny,“ říká biolog Pavel Kindlmann, spoluautor varovné zprávy. Přesto doufá, že lidstvo svoje vyhynutí nakonec odvrátí. „Snad máme přece jenom víc inteligence než mšice nebo kůrovec,“ vysvětluje. Záleží podle něj na tom, jak se postavíme k nynějším ekologickým hrozbám.

Hnutí Extinction Rebellion, protest v australském Sydney

Hnutí Extinction Rebellion vstupuje do veřejného prostoru s tvrzením, že vyhyneme, pokud nedojde k zásadním změnám. Podobná rétorika podle ekopsychologa Jana Krajhanzla zapůsobí jen na malé procento populace. „Do značné míry osloví jen ty, kteří už jsou o závažnosti hrozby přesvědčeni,“ tvrdí. O vhodnosti strachu jako komunikačního prostředku proto pochybuje. „Lidé mají tendenci se spíš odvracet od věcí, které jsou pro ně děsivé a ke kterým nemají jasné řešení,“ dodává. Navíc připomíná výzkumy, které ukazují, že dobrá informovanost nemusí vést k potřebné změně jednání. „Všichni, kdo v Praze sedají do auta, vědí, že jejich auto znečišťuje ovzduší. Přesto každý den vyjíždí do kolon statisíce řidičů.“

Čtěte také

Když uslyšíme „lidstvo vymře, zatím se proti tomu nic nedělá“, nevyvolá to v nás jen depresi, která vede k nečinnosti? Sociální geografka Michaela Pixová je přesvědčená, že bez negativních zpráv to nejde. „Opravdu si myslím, že se potřebujeme probudit. Bez toho, aniž by si lidi tohle uvědomili, nikdy neprojdou potřebnou transformací ve svých hlavách, bez které je lidstvo odsouzené k zániku tak jako tak,“ tvrdí. Uvítala by, kdyby se o ekologické krizi začalo učit na školách. Učitelé by zároveň podle ní měli být schopni nabídnout žákům určité duchovní provázení, a to mimo jiné proto, aby se z vážných informací nehroutili. 

Jak by se dalo současné masové vymírání ještě zastavit? Jakým způsobem komunikuje švédská studentská aktivistka Greta Thunbergová? Lze se při informování o ekologických problémech inspirovat marketingovými kampaněmi? A proč někteří lidé kvůli klimatické krizi odmítají mít děti? Poslechněte si celé Reflexe, které připravili Ondřej Lánský a Lukáš Matoška.

autoři: Ondřej Lánský , lum
Spustit audio