Vychází pokračování Alternativy. 80. a 90. léta léta očima hudebníka Mikoláše Chadimy

Mikoláš Chadima se vždycky snažil jít proti proudu – svojí cestou, tak, aby nabídl posluchačům unikátní zvuk. V hudbě využíval saxofonu, ale taky němčiny. Skladby nahrával jak instrumentální, tak ty, ve kterých vynikly básně Ivana Wernische. V polovině osmdesátých let se odvážil sepsat výpověď o československé hudební alternativě.

Nikdo o tom nechtěl psát. Tak jsem nakonec začal psát já.

„Jazzová sekce se ocitla pod docela slušným tlakem. Nabyl jsem dojmu, že by bylo dobré tu dekádu nějak dát do kupy, nějak to zhodnotit. Obracel jsem se na různé publicisty, aby to udělali, že jim půjčím materiály. Vlastně jsem to vnucoval někomu jinému, aby to napsal. A protože nikdo nechtěl, tak jsem to nakonec začal psát já,“ popisuje Mikoláš Chadima, jak se po třech letech rozhodl v roce 1984 dát dohromady vlastní text.

Místo desek alespoň kniha

Protože hodně tehdejších nahrávek nebylo ani oficiálně zaznamenáno, text měl výpověď doby částečně suplovat. Rukopis si tehdy našel cestu díky kanadskému diplomatovi dokonce až do zámoří. Oficiálního vydání se ale dočkal až na začátku devadesátých let. Teď, bezmála po třiceti letech, vychází pokračování Alternativy, které původně Chadima ale neplánoval: „Teď, když jsem to psal, jsem mnohem tolerantnější a mnohem chápavější k některým lidem, ke kterým jsem v té době chápavý nebyl. Ale je zajímavé, že u některých lidí to zůstalo,“ pousmívá se hudebník.

Jistou smířlivost ve vztahu k nesympatickým lidem našel Mikoláš Chadima v době, kdy si mohl alespoň samizdatově vydávat kazety. Pořád se ale musel se svými spoluhráči ukrývat pod jinými názvy nebo musel dokazovat, že jeho hudba není škodlivá.

Devadesátá léta, doba vinylů a zaplněných sálů

Na počátku roku 1989 už si ale mohl díky Koncertu pro Arménii v holešovické Sportovní hale zahrát veřejně pod oficiálním jménem jako MCH Band. Navíc dostala kapela v časovém rozpisu velice příznivé místo, jak popisuje ve svých pamětech Chadima. Později téhož roku se dokonce stali hudebními profesionály. V knize Alternativa II pokračuje ve vyprávění a dovádí příběh českého alternativní scény až do počátku devadesátých let. Tehdy se Chadimovi konečně podařilo vydat vlastní vinylové desky. A jejich prodeje jdou zpočátku dokonce do řad desetitisíců. Zakázaní a do té doby většinovým tiskem opomíjení hudebníci se tak na chvíli stali celebritami a užívali si zaplněných velkých sálů.

Jak se dostaly v roce 1985 skupiny jako Máma Bubo, Jablkoň nebo Precedens na vinyl vydaný u italského vydavatelství? Za jak zásadní považuje Mikoláš Chadima okolnosti ukončení činnosti Jazzové sekce? Dozvíte se v první části ArtCafé. Ve druhé polovině představí hudební dramaturg Pavel Zelinka kompilaci Ostrov hudby 3 a hudebnice Aneta Martínková debutovou desku svého projektu Margo.