Proč by měl písničkář jenom drnkat na kytaru? Burian a Fikejz objevili na konci osmdesátek revoluční zvuk

Hodina duchů byla Burianovým dlouhohrající debutem a ke spolupráci na albu tenkrát přizval producenta, hudebníka a skladatele Daniela Fikejze, mj. zakladatele experimentální kapely Combo FH, která působila v 70. a 80. letech. Burian mu přinesl mu osmnáct písní a Fikejz je na svou dobu revolučně zaranžoval a opatřil syntetickým zvukem. „Byla to moje první deska vůbec, po sedmnácti letech veřejného vystupování. Nechtěl jsem, aby to byl jen záznam koncertů, které jsem dělal. Našel jsem Dana jako spoluautora a on se stal tím zásadním impulsem, měl svoji vlastní jasnou koncepci,“ říká Burian.

Album jako protižánrový boj

Deska vyšla v roce 1989 a vzbudila veliký ohlas. Byla unikátní tím, že propojovala specifické Burianovo písničkářství a poetiku jeho textů s použitím tehdejší špičkové studiové techniky. Ohlasy ale nebyly jen pozitivní, jako každá revoluce i tento počin byl vnímán částí konzervativnější veřejnosti rozporuplně.  

Burian ostatně svým debutem záměrně vyhlásil jakýsi protižánrový boj: „Já nemám rád dogmatismus a takovou tu zatvrzelou hloupost. Jsem dobrodruh a baví mě nové zážitky. Hudba je prostor, který vyplňujete čímkoliv. Připadalo mi vždycky hloupé, že by písničkář měl být jen ten, kdo drnká na kytaru.“ Na nahrávání alba se podílela řada hostujících hudebníků, například perkusista Alan Vitouš, kontrabasista Jaromír Honzák, zpěvačka Zuzana Michnová či flétnistka a saxofonistka Kateřina Jirčíková. Někteří z nich se zúčastní také koncertní premiéry projektu, která se odehraje 25. března v pražském Divadle Archa.

Původní zvuk osmdesátkových syntetických nástrojů je nenahraditelný

„V úplné podobě jsme ty písně nikdy nezahráli“, říká Dan Fikejz. „Lidi se při nahrávání potkávali maximálně po dvou po třech ve studiu. Když jsme si desku poslechli po těch třiceti letech, řekli jsme si, že nastal čas, že to stojí za to.“

Zrestaurovat zvuk desky bylo obtížné, původní syntetické nástroje už Daniel Fikejz dávno nevlastní, nicméně rezolutně odmítl měnit zásadní parametry zvuku. „Kdybychom změnili zvuk na takový, jaký může být v roce 2018, úplně by to tím ztratilo svoje kouzlo. Téměř všechny nástroje se dají emulovat v těch moderních (je to teď ostatně velmi módní), ale zvuk původních syntetických nástrojů je specifický a nenahraditelný,“ domnívá se producent.

Na koncert v Arše se oba protagonisté těší jako na unikátní hudební setkání. A jaké důvody pro koncertní znovuoživení skladeb jednohlasně uvádějí? Svorně tvrdí: „Pokládáme Hodinu duchů za nadčasovou desku. Tehdy se to prostě sešlo.“

Celý záznam pořadu včetně hudby podle výběru Petra Dorůžky si můžete poslechnout zde: