Výběr z denního tisku, 9. února

Dnešní kulturní stránky celostátních deníků spojují tři společná témata. Těmi jsou filmový festival Berlinale, vydání sólových alb dvou bývalých členů Beatles a výstava Rembrandtových děl v Praze.

„Na úvod je nutné říct toto: Na pražské výstavě Rembrandt & Co. je důležitější ona zkratka Co., tedy company čili „společníci“. Samotný Rembrandt je tu zastoupen „jen“ čtyřiadvaceti grafikami a dvěma obrazy. Oba patří ovšem k jeho nejkrásnějším,“ to jsou slova Jiřího Peňáse v Lidových novinách. Výstava ve Šternberském paláci, kterou včera otevřela Národní galerie, shromažďuje to nejcennější, co skrývá sbírka nizozemského umění konce 16., celého 17. a začátku 18. století. Ze dvou třetin je výstava složena z děl, která běžný návštěvník sbírky starého umění neuvidí, doplňují Lidové noviny.

Ovšem největší atrakcí je právě Rembrandt, konstatuje v Právu Peter Kováč. Do Prahy byl z Amsterodamu speciálně zapůjčen ke konfrontaci obraz Muž v orientálním kostýmu. Zachycuje stejného muže, kterého umělec zpodobnil i na malbě Učenec v pracovně, která je trvale v majetku Národní galerie. Po mnoha staletích se tak ocitla na jedné výstavě a v těsném sousedství dvě vynikající díla, spojená osobami geniálního malíře i jeho záhadného modelu.

Beatles se vracejí v čase. Starr řízně, McCartney něžně. To je titulek z Mladé fronty Dnes, která hodnotí dvě alba bývalých členů liverpoolské skupiny Kisses on the Bottom a Ringo 2012. Redaktor Václav Hnátek současnou Starrovu tvorbu označil slovem přímočarost. Ovšem žádná ze skladeb na nové desce nemá ambice se stavět na úroveň hitů z dob Beatles, a přitom zároveň ani jedna nemusí zapadnout.

Zato McCartney natočil album písní, které poslouchala generace jeho rodičů a na kterých on sám vyrůstal, když si Británie léčila válečné rány a o rokenrolu se mládeži ještě ani nesnilo. Podle kritika Mladé fronty Dnes je to deska velmi komorní a decentní. Starrovo album dostalo 60 a McCartneyho 80 procent.

Paul McCartney nabral směr do před-elvisovské doby, myslí si Josef Vlček v Hospodářských novinách. Deskou tak připomněl své blížící se sedmdesátiny. McCartney ovšem není jediným, kdo se vrhl na písně, které přisuzujeme spíše Franku Sinatrovi. Vlček v této souvislosti připomíná počiny Roda Stewarda nebo Erica Claptona. Album Ringa Starra kritika nenadchla: „Devět písní v celkové délce jen 59 minut, z toho dvě předělávky hitů z 50. let a dvě znovu natočené starší písně, to je opravdu málo,“ píše Vlček.

Mladá fronta Dnes zjistila, že sen mnoha českých operních fanoušků se stane skutečností. Poprvé u nás vystoupí ruská sopranistka Anna Netrebko. Ztvární titulní roli v koncertním provedení Čajkovského opery Jolanta, které se uskuteční 23. listopadu v pražském Obecním domě za spoluúčasti Slovinské filharmonie.

Dnes večer začíná v německé metropoli další ročník Berlinale, upozorňují Lidové noviny. Přehlídku otevře ve znamení francouzské revoluce snímkem Sbohem, královno o pádu francouzské monarchie. Děj vypráví mladičká služka, která sehrála „záskok“ za Marii Antoinettu při nezdařeném útěku. U nás film uvidíme od 12. dubna. Lidové noviny dodávají, že zatímco loni se na festivalu představily tři české filmy, letos to bude jen jeden, a to Příliš mladá noc absolventa FAMU Olma Omerzua.

Největší hvězdou letošního Berlinale bude podle Práva Meryl Streepová. Převezme Zlatého medvěda za celoživotní dílo a uvede svůj nejnovější film Železná lady. Tři japonští režiséři na festivalu představí své filmy o následcích březnového zemětřesení a následné vlně tsunami včetně havárie jaderné elektrárny ve Fukušimě. Berlinale skončí 19. února.

Mladá fronta Dnes informuje o tom, že necelý rok poté, co zemřel Arnošt Lustig, bude mít premiéru poslední dokument, ve kterém spisovatel vystupoval. K vidění bude od 20. února – netradičně na internetu a první týden zdarma. Hodinový dokumentární film s názvem Arnošt Lustig – devět životů se na webu objeví celosvětově. Snímek podle režiséra Iva Pavelky zachycuje Lustiga ještě v plné síle a „z nezvyklého úhlu pohledu, jenž se může stát pro některé diváky překvapením“.

Stejný deník, tedy Mladá fronta Dnes, upozorňuje na knihu Deník Michala Krause. Zápisky z let 1942 až 1945 je podle Kláry Kubíčkové šílené čtení: srdceryvné, tiché a naléhavé. Ze svědectví chlapce který přežil holocaust, běhá mráz po zádech. Začal psát doma v Náchodě, pokračoval v terezínském ghettu a v Osvětimi mu zápisky vzali. Po osvobození, kdy ležel nemocnici s tyfem, si začal kreslit to, co se mu v hrůzných pěti letech vybavovalo a přidával zápisky. Zůstal bez rodičů a tři roky po válce odjel do Kanady. Kniha získala v hodnocení 70 procent.