Výběr z denního tisku, 13. června 2011

Opět Hospodářské noviny spolu s dnešní Mladou frontou DNES přinášejí zprávu z mezinárodního televizního festivalu v Monte Carlu, kde jednu z hlavních cen obdržel seriál Čt Vyprávěj. Podle Hospodářských novin socialistické retro porazilo v soutěži i takové televizí fenomény jako jsou Tudorovci či Borgiovci. Nikdo už dnes ani nevzpomene neslavné začátky spojené se španělskou inspirací pro formát seriálu. Fenomén „otalgie“ podle Ireny Zemanové z HN stále působí.

Vivaldiovský repertoár, doplněný o Händelovské přídavky, čítající přes tři hodiny času prý znovu ukázal, že Bartoli je přírodní úkaz, živel, zázrak. Muzikalita, k tomu temperament, mimořádná pěvecká technika, bohatství emocí, pódiová uvolněnost a vše korunováno neokázalostí – to jsou, pro Petra Vebra z HN, hlavní parametry elektrizujícího projevu Cecilie Bartoli. Její projev je prý neslýchaný.

Opět Hospodářské noviny spolu s dnešní Mladou frontou DNES přinášejí zprávu z mezinárodního televizního festivalu v Monte Carlu, kde jednu z hlavních cen obdržel seriál Čt Vyprávěj. Podle Hospodářských novin socialistické retro porazilo v soutěži i takové televizí fenomény jako jsou Tudorovci či Borgiovci. Nikdo už dnes ani nevzpomene neslavné začátky spojené se španělskou inspirací pro formát seriálu. Fenomén „otalgie“ podle Ireny Zemanové z HN stále působí.

Lidové noviny také přinášejí rozsáhlou reportáž Ondřeje Štindla ze soutěžní filmové přehlídky v polské Gdyni. Za nejlepší polský snímek uplynulé sezony byl v sobotu večer vyhlášen film Jerzyho Skolimowského Essential Killing. Rozhodnutí ocenit právě tenhle značně nevyrovnaný film, se prý dá chápat jako přitakání snaze o osobitost a ochotě vybočit z řady a zkusit něco formálně neobvyklého. Na přehlídce vynikaly ještě filmy Róza Wojciecha Smarzowského a Mlýn a kříž Lecha Majewského. Polská kinematografie si soudě podle úrody posledních měsíců, prý uchovala svou vážnost.

Mladá fronta se zastavuje kritikou Josefa Mlejnka nad nedávnou premiérou činohry pražského národního divadla. Na scéně stavovského divadla byl v režii Michala Dočekala uveden Čechovův Racek. Základním inscenačním klíčem bylo režisérovi usazení diváků na scénu a hraní herců v hledišti. V prvním dějství se tak diváci stanou nechtěnou součástí představení Konstantina Trepleva a Niny Zarečné. Přestože herecké obsazení je složeno z výkvětu souboru činohry národního divadla: Arkadinovou hraje Taťána Medvecká, Trigorina David Prachař, Medveděnka Saša Rašilov, Dorna Ladislav Mrkvička, Sorina František Němec nebo například Ninu Magdalena Borová, pro Josefa Mlejnka jsou jejich herecké kreace tu standard, tu průměr, herecká chemie prý není zrovna dobře namíchána. Divadelní kritika spíše hodnotí jednotlivá řešení souboru, a z nich vycházející svízele, než, že by se zamýšlela nad jejich významem, nad celkovou interpretací Čechovova díla v inscenaci.