Všem dogmatům navzdory. Uplynulo sto let od narození Györgyho Ligetiho

Rumuny označován za Maďara a Maďary za Žida, Evropan, kosmopolita, imigrant, přeživší holokaustu, Ligeti byl muž mnoha kulturních identit. Snad právě proto mu byly cizí všechny formy dogmatismu, rigidních pravidel i jednostrannému pohledu na umění. Jeho cesta od následovníka Bartóka přes velikána hudební avantgardy až po zastánce vlastní „třetí cesty“, se tak vyznačuje důkladně kritickým a ironickým přístupem k vytváření hudby i přemýšlením o ní.

V pořadu potkáváme Ligetiho během nelehkých začátků, které probíhaly ještě za války a kulminovaly v ovzduší politických represí Maďarska 50. let. Rumunský koncert komponoval Ligeti s vidinou provedení, ale politický cenzor ho označil za příliš disonantní. Slavná Musica Ricercata vznikala rovnou do šuplíku. Po tragickém povstání v roce 1956 prchá Ligeti za dramatických okolností na svobodný Západ. Ve Studiu elektronické hudby v Kolíně nad Rýnem vzniká jeho elektroakustická skladba Artikulation.

Čtěte také

Radikální osobnosti hudby ve druhé polovině 20. století a dlouhá linie jejich kompozic

V 60. a 70. letech je Ligeti na vrcholu své kariéry. Skladby jako Apparitions, Nouvelles Aventures, Requiem či Melodien mu zajišťují neotřesitelné místo v dějinách hudby. A také v dějinách filmu. Stanley Kubrick Ligetiho hudbou obohacuje svoje oslavované filmové opusy.

Po dokončení své jediné opery, Le Grand Macabre, se Ligetiho hudební jazyk proměňuje, obrací se do minulosti (inspirace romantickou i renesanční hudbou) i k různorodým hudebním kulturám (rumunské žalozpěvy bocet, hudba středoafrického kmene Banda Linda apod.). V 80. a 90. letech vznikají skladby jako Trio pro lesní roh, housle a klavír či Hamburský koncert.