Vše o mé matce. Oceňovaný polský debut přináší drásavou, leč monotematickou zpověď osiřelé dcery
Komplikovaný, ale láskyplný, v jistém ohledu však nezdravý a hlavně předčasně ukončený vztah dcery a matky. Takové je téma knihy Osiřelec, kterou předloni literárně debutovala polská filozofka a psycholožka Mira Marcinów, jež za svou prozaickou prvotinu získala prestižní ocenění Paszport Polityki. Letos její knihu vydalo nakladatelství Argo, a to v českém překladu Lucie Zakopalové.
Avizovaný rozsah dvě stě padesát šest stran je v tomto případě nutno brát s rezervou – autorka totiž svou prózu vystavěla z drobných textových fragmentů, rozmístěných na jednotlivé stránky, kde tudíž na čtenáře mnohdy čeká pouhých pár vět. Tomu odpovídá charakter hrdinčina vyprávění, které postrádá souvislý děj a po formální stránce má blíže k deníkovým zápiskům.
Ve skutečnosti se ovšem jedná o hrdinčinu retrospektivně formulovanou bilanci jejího poměru k nedávno zesnulé matce. Postupuje při tom chronologicky – její otevřená, emotivní a místy až drásavá zpověď začíná vzpomínkami z dětství a dospívání, pokračuje líčením matčina marného, rok trvajícího zápasu s rakovinou plic, po němž následuje reflexe jejího odchodu a pohřbu, aby se nakonec svěřila s tím, jak ji celá tragédie poznamenala.
Silná, ale trochu jednostrunná kniha
Mira Marcinów v jednom rozhovoru přiznala, že chtěla Osiřelce původně vydat pod pseudonymem a dnes se sama diví tomu, jak otevřená si při psaní své prvotiny dovolila být. I proto si její kniha zasluhuje pozornost – úspěšně se v ní pokusila přetavit vlastní zármutek v opravdovou literaturu a sdílet s druhými ryze osobní, a přece mnohým společnou zkušenost se ztrátou matky. Já osobně jsem však v Osiřelci přece jen trochu postrádal další rovinu či téma – tím spíše, že občasné zmínky o složité historii hrdinčiny rodiny a poměrech v ní panujících k takové nadstavbě přímo vybízely.
Související
-
Rusové nemají nikdy dost. Před 80 lety sovětizovali Pobaltí a reportáž o tom napsal Mika Waltari
Markéta Hejkalová stojí za českým vydáním Waltariho knihy Válka o pravdu, která romanopisce představuje coby schopného novináře a pojednává o nepříjemně aktuálním tématu.
-
Probudit v sobě hlad po životě. Hrdinou Vojkůvkovy prózy je poněkud netradiční bezdomovec
Roman Vojkůvka je filmař, spisovatel a hudebník, opravdový muž devatera řemesel s bohatými životními zkušenostmi, z nichž těží i v knize, vydané v nakladatelství Paper Jam.
-
Příběhy jako naše pouto i útočiště. Pandemie probudila v Biance Bellové živelnou vypravěčku
Ostrov, jenž vyšel v nakladatelství Host, bude překvapením pro řadu čtenářů znalých předešlé autorčiny tvorby. Je totiž oslavou tradičního vypravěčství.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
![slovo_nad_zlato.jpg slovo_nad_zlato.jpg](https://vltava.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_3x2_mobile/public/images/19c0a47caca04bb76b27ba3edcdf74cd.jpg?itok=1i0_J3I_)
![](https://vltava.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_1x1_mobile/public/images/e2afc965669332fc5318f1eaa402a4b5.jpg?itok=i3X2CUFb)
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.