Vše o mé matce. Oceňovaný polský debut přináší drásavou, leč monotematickou zpověď osiřelé dcery

Přebal knihy Osiřelec|foto:Nakladatelství Argo

Avizovaný rozsah dvě stě padesát šest stran je v tomto případě nutno brát s rezervou – autorka totiž svou prózu vystavěla z drobných textových fragmentů, rozmístěných na jednotlivé stránky, kde tudíž na čtenáře mnohdy čeká pouhých pár vět. Tomu odpovídá charakter hrdinčina vyprávění, které postrádá souvislý děj a po formální stránce má blíže k deníkovým zápiskům.

Ve skutečnosti se ovšem jedná o hrdinčinu retrospektivně formulovanou bilanci jejího poměru k nedávno zesnulé matce. Postupuje při tom chronologicky – její otevřená, emotivní a místy až drásavá zpověď začíná vzpomínkami z dětství a dospívání, pokračuje líčením matčina marného, rok trvajícího zápasu s rakovinou plic, po němž následuje reflexe jejího odchodu a pohřbu, aby se nakonec svěřila s tím, jak ji celá tragédie poznamenala.

Silná, ale trochu jednostrunná kniha

Mira Marcinów v jednom rozhovoru přiznala, že chtěla Osiřelce původně vydat pod pseudonymem a dnes se sama diví tomu, jak otevřená si při psaní své prvotiny dovolila být. I proto si její kniha zasluhuje pozornost – úspěšně se v ní pokusila přetavit vlastní zármutek v opravdovou literaturu a sdílet s druhými ryze osobní, a přece mnohým společnou zkušenost se ztrátou matky. Já osobně jsem však v Osiřelci přece jen trochu postrádal další rovinu či téma – tím spíše, že občasné zmínky o složité historii hrdinčiny rodiny a poměrech v ní panujících k takové nadstavbě přímo vybízely.