Vnitřní světla zapnuta. Průzkum dvou audiosfér – škol pro zrakově a sluchově postižené děti

Ačkoliv lidé s poruchou nebo úplnou ztrátou sluchu komunikují znakovým jazykem, neznamená to, že existuje tichá komunikace. Stejně tak neexistuje komunikace bez silné exprese, síly a vnitřního zvuku, rytmu a melodie. I ústa zcela neslyšících hovoří, jejich tělo v prostoru mluví, celý svět zní, má rytmus, svoji melodii, barvu, mocnost výrazu.

16 fotografií

Tato dokumentární kompozice je o zraku a sluchu, o komunikaci, ztrátě, jež vlastně není ztrátou, ale spíše jinou možností a kvalitou. Je právě o těchto kvalitách vyostřenosti dalších smyslů a vnímání světa, je sondou do nezvykle silných zvukových prostředí škol se svými jedinečnými způsoby výuky a lidmi (nejen pedagogy, ale i nápomocným tlumočníkem do znakového jazyka Jindřichem Marešem) či aparáty nebo i stroji, které výuce napomáhají. Je i krajinou, jejíž profil a členění určují sny, dovednosti, specifické hry a sporty, obrovská imaginace. Také se v ní volně pohybují školní creepypasty, malé a velké domy, letecké simulátory nebo pohyb pod vodou, specifický rytmus jazyka, těla, gest. Nečekaný sestup do pater jiného způsobu, jak „číst“ svět a problém, jak zvukem zobrazit to, co je za zvukem či mimo zvuk samotný se ukázal být nejen prostorem pro rozhlasovou práci nosným, ale hlavně nezvykle atraktivním i v podobě dramaturgické a kompoziční výzvy i otázek, jak tyto dvě radikálně mezní a odlišné sféry vůbec zaznamenat. Vnitřní světla zapnuta – kompozice o jiných hierarchiích smyslů, specifických podobách výuky, ale také hudebně-reportážní obraz lidí ochotných k překonání možných překážek.