Vltava má můj hlas. Vladimír Franz

V Sedmém nebi se snaží posluchačům zprostředkovat spojení dvojího přístupu k hudbě – jakožto zdroje očištění a energie i znějícího zvukoprostoru. „Je třeba se naučit vnímat hudbu jako proud energie a zároveň sdělení. Nenechat se unavit, nestát se otupělým a necitlivým. Naopak, stále k ní přistupovat, jako by to bylo poprvé. Ve svátek. Nelze ustrnout – lidské vnímání musí být v ustavičném pohybu. Fosilní trvalky zkamenělého myšlení se zkrátka nepřipouští. Člověk by měl pociťovat potřebu vnitřního očišťování, vědomě k němu směřovat. Být připraven k přijímání pozitivní energie jako jednoho z předpokladů k vlastnímu přežití. Zároveň by si měl uvědomit, že hudbu tvořili konkrétní lidé v konkrétních souvislostech. Že jejich energie rozprostřená v čase se přičítá k té naší. Zkrátka... stojíme jim na ramenou.“

Čtěte také

Vltava má můj hlas. Monika Načeva

Hudba je podle Franze šachovou partií. Znějícím vesmírem, strukturovaným, řídícím se jasně daným řádem. Nejedná se tedy o náhodný zvukový chaos. „To se snažím posluchači nenápadně – nejsme na urputném vědeckém semináři – sdělit. Činím tak prostřednictvím skladeb, které mě provázejí již dlouhý čas. Opakovaně se k nim vracím, znám je zpaměti – z četby partitur i poslechu – a jakožto hudební skladatel, který dokáže chápat ‚mezi řádky‘, se v nich bezpečně orientuji.  Buď volím hudbu, která, ač notoricky známá, zkameněla díky strnulému úhlu pohledu na ni – zde se pokouším o jiný a neotřelý pohled. Anebo se snažím o rehabilitaci vynikajících skladeb, na něž se z nejrůznějších příčin pozapomnělo. V obojím případě však volím hudbu, která je muzikální – tedy – vznáší se v ní Duch Svatý.

Čtěte také

Vltava má můj hlas. Never Sol

Mým cílem bylo a je, aby posluchač získal k vážné hudbě důvěru. Aby se zbavil neblahého pocitu, že se nutně jedná o strnulou nudu, která kouše. Naopak, aby si uvědomil, že dobrá hudba je něco jako živá voda v láhvi, která je zakopána uprostřed pouště. A on se z té láhve může kdykoli napít... Hlubina bezpečí...“