Sedmé nebe s Vladimírem Franzem: Tož nám mistře něco složte! A Leoš Janáček vytvořil Glagolskou mši
Na lesní procházce s olomouckým arcibiskupem Dr. Leopoldem Prečanem Janáček nadával na úroveň církevní hudby a Prečan ho ponoukl k nápravě tohoto stavu. O sedm let později si Janáček na tento rozhovor vzpomněl a začal rozmýšlet svoji Glagoskou mši.
V Brně dohledal své starší skici a staroslověnský text, který mu kdysi dodal teolog Josef Martínek, a odjel do milovaných Luhačovic. Psalo se léto 1926. Premiéra přišla o rok později.
Bez ponurosti středověkých kobek klášterních v motivech, bez ohlasu stejných kolejí imitačních, bez ohlasu pathosu beethovenovského, bez hravosti Haydnovy; proti hrázím papírovým reformy Wittovy – jež nám odcizila Křížkovského! Vždy vůně vlahých lesů luhačovských – byla mi kadidlem.
Leoš Janáček, Glagolskaja missa, Lidové noviny 1927
Glagolská mše je ve svém žánru nezvyklá, ojedinělá a unikátní. Je to obrovská oslava přírody, člověka, hlavně ale lásky a vášně, protože bez vášně a lásky by nebyl ani vesmír, ani příroda, ani člověk a koneckonců ani umění.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
