Janáček – Smetana?! Avantgardní Leoš Janáček a jeho vztah k zakladateli české moderní hudby

23. duben 2024

Akademie

Oba velikáni české klasické hudby – Smetana a Janáček – měli mnoho společného, i když fungovali jako naprosté mimoběžky – v jiné době, jiné společnosti, věkem od sebe vzdáleni třicet let, tvorbou ještě více. Rozděleni malým kritickým prostorem. Přízrak Zdeňka Nejedlého visel nad jejich vztahem více než sto let. O demytizaci Leoše Janáčka coby antismetanovce a o modernosti v dílech Smetany diskutují muzikolog Jiří Zahrádka a operní režisér Jiří Nekvasil.

„Bláhové je chtít jiné Prodané, jiné Mé vlasti. Tam, kde svým dílem stojí, není místa pro jiného. Ale stínu, jenž by dusil, nevrhá. Volně, se stejným rozmachem lze růsti skladbě vedle něho“, napsal na adresu Bedřicha Smetany ve fejetonu Tvůrčí mysl Leoš Janáček. Bylo to v roce 1924, kdy byl vyzván, aby se zhostil úvodního slova k oslavám stých narozenin Bedřicha Smetany pořádaných Národním divadlem v Brně.

Fejeton uveřejněný v tehdejších Divadelních šeptech i Lidových novinách se stal základem pro setkání jednoho z největších odborníků na Janáčka Jiřího Zahrádky a operního režiséra, autora Smetanovského operního cyklu v Ostravě a hlasitého advokáta Smetanovy tvorby Jiřího Nekvasila, ředitele Národního divadla moravskoslezského. Před veřejností v ostravském klubu Fiducia 8. dubna 2024 předložili i obhájili své pohledy na oba svébytné autory. Nebyly konfrontační, to rozhodně ne, protože stavět dnes Janáčka a Smetanu proti sobě nedává smysl.

Leoš Janáček|foto:Profimedia

Kolik toho měli společného a jak rozdílná byla doba a společnost, ve které tvořil v polovině 19. století Smetana a ve 20. století ukotvený Janáček? Jak složitý vztah měl coby solitérní tvůrce ke Smetanovi? A v čem ho obdivoval? A proč Janáčka od samého počátku provázel, aniž to chtěl a aniž si to přál, cejch „antismetanovce“? A co společného s tímto označením mělo Janáčkovo přátelství s Antonínem Dvořákem?

Bedřich Smetana a Leoš Janáček měli rozhodně společné HLEDAČSTVÍ, které se jednoduše nedá napodobit, dozvíme se z debaty. Každý z nich šel svou cestou. Smetana Janáčka znát nemohl, ale Janáček Smetanovo dílo znal výborně, věnoval se mu coby návštěvník operních představení, prostřednictvím oborných rozborů i jako recenzent. Malý kritický prostor, agresivní nálada v pražských hudebních kruzích a boje o Smetanu situaci vyostřovaly. Přesto zralý a v roce 1924 už slavný Janáček na adresu Smetany píše oslavný fejeton a mj. i tato slova: „Jsou cesty, na kterých víš, koho potkáš. Míjím všechny, až na tu, po které šla tvůrčí mysl Smetanova.“

autor: Renáta Spisarová-Kotík