Sedmé nebe s Vladimírem Franzem: Skladatel Otakar Ostrčil předběhl svoji dobu o 20 let
Otakar Ostrčil předznamenal v roce 1912 Suitou c moll pro velký orchestr vývoj hudby o 20 let dříve, než se podobné hudební přístupy staly obecným trendem. Ne náhodou si tuto skladbu zvolil tehdy neznámý dirigent Václav Talich jako součást svého seznamovacího koncertu s Českou filharmonií. Později se Ostrčil ujal extrémně náročného postu šéfa Opery Národního divadla.
Po raném tvůrčím období ovlivněném Fibichem Ostrčil přejal na začátku 20. století novou estetiku vypjaté polyfonie s častou polytonalitou a polyrytmikou v duchu velké popularity Gustava Mahlera. Jako úspěšný skladatel a dirigent se Ostrčil v roce 1920 stal po Karlovi Kovařovicovi šéfem Opery Národního divadla a snažil se naplnit vizi této instituce spočívající v udržování živé hudební tradice, a to „nikoli hrabáním se v popelu, nýbrž udržováním živého ohně“.
V tomto duchu také zařazoval stylové cykly B. Smetany, Z. Fibicha, A. Dvořáka, V. Nováka, a zároveň premiéry E. F. Buriana, O. Jeremiáše, K. B. Jiráka ad. Vrcholnou kreací Ostrčilovy reflexe soudobého dění se stalo uvedení Bergova Vojcka, jež se zapsalo do historie coby jeden z největších skandálů v dějinách Národního divadla. Na jedné straně se setkalo s velkým úspěchem, ale na druhé straně se opera nelíbila tehdejšímu pravému politickému křídlu, kdy při druhé repríze nastoupili pravicoví studenti a dílo nemilosrdně vypískali, vypukla rvačka a událost nabyla velkolepých rozměrů.
Čtěte také
Ostrčil byl samozřejmě na vrcholku ledovce, kde obrazně řečeno velmi foukalo, což nejdříve zvládal s klidem, ale časem se toto velké pracovní vypjetí podepsalo na jeho zdraví. Komponoval, na konci 20. let složil zásadní dílo české hudby, symfonické variace pro orchestr s názvem Křížová cesta. Dále dirigoval, řídil operu, vzdoroval politickým nátlakům a v roce 1935 přišla únava a zhroucení jeho organismu. Po marných snahách lékařů zemřel a položil po svém předchůdci další oběť na oltář Národního divadla.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.