Vladimír Körner: Údolí včel

Dílo je rámováno dvěma svatebními scénami, ani jedna se však nestane začátkem šťastného života. Údolí včel není historickým románem, autor zná sice výborně dobu, do které zasadil svůj příběh, mnohem lépe však zná člověka s jeho démony. Novela z roku 1975 kromě jiného předpovídala návrat ke kremelským zdem, a v tomto ohledu se ukázala být jasnozřivou, a v obecné rovině stále aktuální.

Jednou křižákem, provždy křižákem

„Bože, neber mi ho. Slibuji, že ti ho zaslíbím.“ Tato slova pronesl pán z Vlkova nad krvácejícím synem, jemuž sám ve vzteku ublížil. Bůh otcovu prosbu vyslyšel a syn Ondřej vstoupil do řádu. Otcem se mu stal Bůh, rodinou řádoví bratři, přítelem a učitelem Armin von der Heide, fanatický vyznavač křesťanské poslušnosti a čistoty. V temné době třináctého století, v časech doznívající slávy křížových výprav ovšem stále platí jednoduché pravidlo: Křižákem jednou, křižákem provždy. Kdo nepochopí, toho stihne krutý trest.

Svoboda je tak opojná a údolí včel tak blízko…

Přesto mladý šlechtic poruší slib a z hradu, ve kterém vyrůstal v askezi a modlitbách, uprchne. Svoboda je tak opojná a údolí včel tak blízko… Ondřej dobře ví, že na rodném Vlkově není v bezpečí. Fanatický Armin je mu v patách, pevně rozhodnutý, že za záchranu jeho duše zaplatí jakoukoliv cenu.

Údolí včel je dílem filozofujícím, neromantickou vizí středověku, jež místo bitevních scén líčí vnitřní konflikty postav. Obrazivé vyprávění Vladimíra Körnera získává v rozhlasovém provedení další působivý rozměr.