Vladimír Just: Slovník floskulí (1-5)
Něco je o tom, někdo někde něco neustále řeší, stalo se, co se stalo a došlo k tomu, k čemu došlo, neboť někdo byl/nebyl ve správný čas na správném místě. Někdo něco někde někomu navyšuje, něco si užívá, pokud zrovna nepracuje, nejlépe jako bonus, na nějakém zajímavém projektu, který cosi mapuje, i když není jasné co: tento trext, plný jazykových floskulí, by bylo možno opsat neboli stáhnout z jakéhokoli rozhlasového vysílání a z kterýchkoli novin.
Floskule, ustálené bezobsažné pojmenování ničeho, je jako nakažlivá choroba, infikuje a nakonec i promění buňky živého jazyka v chorobnou zmrtvělou tkáň. Divadelní vědec a publicista Vladimír Just shromáždil nejfrekventovanější jazykové floskule ve svém Slovníku. V čase pro eseje autor své úvahy nad floskulemi sám pronáší jen s mírnou asistencí redaktorky Aleny Zemančíkové.
Nejposlouchanější
-
Petr Placák: Fízl. Exkurze do doby, kdy byla obhajoba osobní svobody trestným činem
-
Henrik Ibsen: Nepřítel lidu. Drama o muži, který měl odvahu vyslovit pravdu
-
Dětské odpoledne a Směnka. Povídky Francise Scotta Fitzgeralda
-
Robert Harris: Otčina. Krimi příběh z alternativní historie, v níž válku vyhrálo Německo
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.