Vítězslav Hálek: Z fejetonů
Pětice fejetonů představitelem dužiny Májovců, básníka, prozaika, dramatika, literárního kritika a publicisty.
Poslouchejte na Vltavě od 7. září 2015 vždy ve 23:00.
Málokdo z nás si uvědomí, že Vítězslav Hálek - vlastním jménem Vincenc Hálek, narozený 5. dubna 1835 v Dolínku u Mělníka, zemřel i na svou dobu mlád, 8. října 1874, v 39 letech na zánět pohrudnice. Za důstojného klasika ho máme možná proto, že je pohřben na Vyšehradě mezi „otci zakladateli“ české literatury. Vedle Jana Nerudy byl nejvýraznějším představitelem dužiny Májovců, a jako Neruda byl nejen básníkem, ale také prozaikem, dramatikem, literárním kritikem a publicistou.
Pracoval jako redaktor Národních listů, kde měl na starosti divadelní rubriku. Básně vydával v almanachu Máj, který redigoval. Byl vůdčí osobností časopisu Ruch. Roku 1872 převzal a redigoval spolu s Nerudou časopis Lumír. Spolu s ním také vydával časopis Květy. Řídil edici Slovanské besedy. Své fejetony, z nichž jsme vybrali do Stránek na dobrou noc, vydal v Národních listech. Může nás na nich překvapit, jak některá jeho témata ve společnosti přetrvávají, ale hlavně můžeme s obdivem číst jeho poetický styl, nepostrádající humor i ostrost úsudku a hodnocení. Ve Vítězslavu Hálkovi měla česká literatura spisovatele přinejmenším středoevropského formátu.
Čte: Jaromír Meduna
Autor: Vítězslav Hálek Připravila: Eva WilligováRežie: Yvona Žertová
Nejposlouchanější
-
Marie Zelbová: Táňa Praha 3 Žižkov. Krásy a hrůzy dětství prožitého v bytě otevřeném všem přátelům
-
Maxim Gorkij: Stařík. Karel Höger a Ladislav Pešek v kriminálním dramatu ze staré Rusi
-
Václav Havel: Audience. Nové zpracování s Trojanem a Myšičkou v hlavních rolích
-
Martička, Tajemný nález profesora Zachariáše, Fanynka a další povídky Eduarda Basse
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.