Vítěz Cannes Bong Joon-ho: Dobrý nápad na film je jako skvrna na kalhotech

Režisér Bong Joon-ho se Zlatou palmou v Cannes
Režisér Bong Joon-ho se Zlatou palmou v Cannes

Přinášíme rozhovor s korejským režisérem o filmu Parazit. Vítěz Zlaté palmy z Cannes v něm vypráví o chudé rodině, která se vetře do milionářského sídla.

Bez žánrů nedokážu natáčet. Ani o chudých, bohatých a politice.

Korejský režisér Bong Joon-ho (Vzpomínky na vraha, Matka, Mutant, Snowpiercer ad.) střídá v Parazitovi komediální polohu s thrillerem, hororem, katastrofickou pasáží a svérázně komentuje současnou společnost a sociální mobility. Rozhovor s vítězem festivalu v Cannes nabídneme v pořadu Reflexe k chystané české premiéře filmu, už teď ale pro vás máme ukázku.

Bong Joon-ho: Pamatuji si jen matně, jak jsem o námětu na Parazita mluvil v roce 2013, ale žádný přesný moment nápadu, od kterého se film odvinul, si nepamatuji.  Takhle to mám většinou. Přirovnal bych to ke skvrně na kalhotách. Něco vám ušpiní na oblečení, vy to nezaznamenáte a jdete domů, kde si skvrny všimnete.  Nedá vám to pokoj, ale vy si nepamatujete, kdy přesně se to stalo.  V roce 2013 jsem pracoval na postprodukci film Snowpiercer, který je taky o sociálních nerovnostech a sociální mobilitě, o chudých a bohatých, i když je to sci-fi, která se odehrává ve vlaku. Takže jsem se podobnými náměty už zaobíral, a to asi bude počátek celé myšlenky.

Plakát k filmu Parazit, režie Bong Joon-ho

Myslíte si, černý humor nám pomáhá v tom, abychom formulovali téma sociální nerovnosti?

Samozřejmě jsou filmy, které jsou po celou svoji stopáž zcela vážné a zabývají se sociálními tématy a jsou nositeli silných sdělení a politických myšlenek. Já je plně respektuji, jen osobně nejsem schopný něco takového natočit. Považuju se za žánrového režiséra. Někdy se řídím žánrovými konvencemi, někdy je rozbíjím, někdy je různým způsobem přetvářím. Bez žánrů – bez radosti a vzrušení z práce s nimi – ale nedokážu natáčet. Zaprvé tedy nesmírně opravdu oceňuju energii a vitalitu, která tryská z žánrů.  A také mám rád, když publikum odchází z kina domů a pomalu se v něm rozleží sociální komentář a satira, je to něco jako něco tělesného, čeho si teprve začnete pomalu všímat. O takových reakcích publika jako režisér sním.

Z filmu Parazit, režie Bong Joon-ho

Začínáte svoje filmy vytvářet od nějaké konkrétní myšlenky a společenského komentáře, ke kterému byste mířil?

Omezím svoji odpověď na Parazita, ale myslím, že se jednotlivé fáze nedají oddělit. Od samotného začátku to byl příběh o chudých a bohatých, a to je nesmírně politické téma. I drama muže na opuštěném ostrově v sobě bude obsahovat politická a společenská vyjádření. Čím hlouběji se budeme dívat do člověka, tím víc se dozvíme o politickém, sociálním a historické kontextu, ve kterém žije.

Z filmu Parazit, režie Bong Joon-ho

Můžete nám říct víc o tom, jak pracujete s herci? Vrátil jste se ke spolupráci se Songem Kang-ho, ale máte filmu i nové tváře…

Nedokážu to zobecnit, protože ve výsledku je režie herce nakonec vždy vztah dvou jednotlivců. Záleží na hercích, volím k nim vždy individuální přístup. Všem, ale především dětem nebo novým hercům, se snažím poskytnout prostor a atmosféru, ve kterém se můžou cítit jistě. Každý dělá to své. Já jim vlastně dám roli a pak jenom jim ukážu, kde mají stát a dál už je to jejich kreace. Co se týče toho, jak mají noví herci mluvit a jaké mají být detaily jejich projevu, nemyslím si, že je vůbec možné kontrolovat něčí projev a styl.

Exkluzivně z Cannes. Online reportáž Pavla Sladkého z filmového festivalu

Režisér Bog Joon-ho získal Zlatou palmu za snímek Parazit

Zlatou palmu na 72. ročníku filmového festivalu v Cannes získal korejský režisér Bong Joon-ho za film Parazit. Jako druhý se umístil snímek Atlantique režisérky Mati Diopové, která získala Velkou cenu poroty. Nejlepší herečkou se stala Emily Beechamová za roli v dramatu Little Joe, nejlepším hercem byl pak vyhlášen Antonio Banderas za výkon ve filmu Bolest a sláva uznávaného španělského režiséra Pedra Almodóvara. Více si přečtěte v reportáži Pavla Sladkého.

Je nějaký žánr, který byste si ještě rád vyzkoušel? Vaše filmy byly katastrofické monster snímky i detektivky s komedií, možná jenom western se ve vašich filmech zatím neobjevil…

Vyzkoušel bych si jakýkoli žánr kromě muzikálu. Westerny jsou krásné, ale nejsem si jistý, jestli bych ho zvládl natočit. Žánr, který bych si teď nejraději vyzkoušel, je trosečnické drama. Opuštěný ostrov mě láká. Něco jako byl film Johna Boormana Peklo v Paficiku, kde hráli Toširó Mifune a Lee Marvin.

Respektuji i superhrdinské filmy, ale mám osobní problém s těmi elastickými oblečky superhrdinů. Ať už mužskými nebo ženskými. Znervózňuje mě to. Jestli ale někdo dokáže přijít se superhrdinou v hodně hranatém kostýmu, tak to bych možná zvládl.

Spustit audio

Související