Vilém Mrštík: Pohádka máje. Lubomíra Sonková a Jiří Štěpnička v idylickém příběhu o lásce

„Lehounká jak peří sechvěla se na přistavenou lavičku, a kdo na ni pohlédnul, cítil, že samo nebe seslalo v ní na zem jednu z nejčistších svých bytostí,“ popisuje Vilém Mrštík Helenku. Ríša dopadá o poznání hůře: „Mnoho pil, mnoho jedl, pozdě ráno vstával, pozdě chodil spat, po šest dní si hověl, sedmý den odpočíval.“

Příběh této dvojice je zasazen do 70. let 19. století a začíná návštěvou jedenadvacetiletého studenta práv v Ostrovačicích u Brna, v místě, ve kterém vyrůstal a kde je jeho strýc farářem. V Ostrovačicích se právě koná bál, na němž se Richard, všemi zvaný Ríša, seznámí s šestnáctiletou Helenkou, dcerou revírníka.

Ríša byl povolán ke svému strýci, aby opustil hříšné svody velkoměsta a vrátil se ke studiu. Nedobrovolný pobyt na venkově však na něj nemá velký vliv a i seznámení s Hlenkou bere z počátku jako příjemné rozptýlení. 

Pohádka máje, která je považována za první velké literární dílo Viléma Mrštíka, vycházela na pokračování v časopise Světozor od listopadu 1891 do srpna 1892. Knižní verze z roku 1897 je z hlediska úpravy považována za první moderní českou knihu.

Kompletní výtvarnou stránku tehdy řešila Zdenka Braunerová. Nakladateli Šimáčkovi Mrštík napsal: „Při pohádce máje nestarám se o děj, nevnucuju ho, děj se podlévá pod ní a obrazy plovou: děj plyne sám sebou z psychologického rozboru dvou dospělých lidí.“

Je zajímavé, že autor původně chtěl své dílo odpoetizovat a vylíčil hlavní hrdiny po letech tak, že z Ríši se stane milý venkovský právník a Helenka je vykreslena jako korpulentní dáma. Takový závěr však vyvolal u čtenářů protesty a musel být přepsán.

Idylická stylizace románu si získala srdce čtenářů, ale stala se předmětem výhrad nastupující moderní české kritiky. F. X. Šalda odmítl impresionismus Pohádky máje a Mrštíka zařadil do překonané vývojové fáze literatury. Naivistické kouzlo Pohádky máje se ale navzdory kritickým odsudkům s časem nevytratilo.

Největší obnovenou vlnu zájmu o Helenku a Ríšu přinesl film Otakara Vávry z roku 1940 s Natašou Gollovou a Svatoplukem Benešem v hlavních rolích. Pro Český rozhlas Pohádku máje zdramatizoval Dalibor Chalupa, v roce 1958 vznikla v brněnském studiu na základě jeho scénáře více než dvouhodinová adaptace Olgy Zezulové. O patnáct let později sáhl po textu režisér Jan Tůma a jeho inscenaci z roku 1973 nabízíme k poslechu.