Viktor Šklovskij: Sentimentální cesta. Zápisky revolučního komisaře

Kniha vyšla poprvé v Berlíně roku 1923, kam se její autor uchýlil, když mu v Rusku hrozilo zatčení. Spisovatel a literární vědec Viktor Šklovskij, jeden z čelných představitelů ruského avantgardního hnutí, v roce 1914 dobrovolně vstoupil do armády a jako komisař prošel východní frontou, Persií, účastnil se občanské války i revolučních událostí.

Ve své vzpomínkové knize píše o době, kdy se, podle jeho slov, Rusko rozkládalo na prvočástice, kdy dějiny změnily kurz tak prudce, že všechno začalo naráz pozbývat základy. Starý řád, už hodně ztrouchnivělý, byl zničen a místo něj nenastalo nic.

Události jako by ve Šklovského vyprávění, psaného bez odstupu, v aktuální době a situaci, postrádaly smysl i kontext: ten není na čem vystavět. Celkový chaos je v knize zobrazen velice působivým stylem, plným ironie, poznámek, odboček, přeskakování, zkratkovitých vět. Šklovskij má nadání spojovat věci na první pohled protikladné nebo nesouvisející, ale bez toho by charakter epochy, o níž píše, dokázal stěží zachytit. Téměř nic není vysvětlitelné racionálně. Šklovskij neustále rozbíjí představy o revoluci, o válce a frontě, o tom, co je to bída, smutek, život a při tom všem i umění.

Historické pozadí Šklovského zápisků

V únoru 1917 je Rusko vysáté boji první světové války a krutou zimou. Vládnou Romanovci, kteří ve skutečnosti už nic neřídí, a schyluje se ke generální stávce. V Rusku je ustavena první demokratická, tzv. Prozatímní vláda, vedená knížetem Lvovem, později Alexandrem Kerenským.

Viktor Šklovskij jede po únorové revoluci na frontu jako komisař, tedy člověk, který má povzbuzovat vojáky k vedení války do vítězného konce. Do Petrohradu se vrací v lednu 1918, samotnou bolševickou revoluci tady nezastihne. Zanedlouho je opět nucen odjet z města, bolševici po něm vyhlásí pátrání. Počátkem roku 1919 se vrací do Petrohradu a zanedlouho znovu odjíždí na Ukrajinu, kde hledá svou ženu. Na Ukrajině se stává svědkem definitivní porážky bílé armády, ženu nalezne a vrací se i s ní zpět do Petrohradu. Roku 1920 je jmenován profesorem Ústavu dějin umění. V roce 1922 znovu utíká před bolševiky přes zamrzlý Finský záliv do Finska a odtud do Berlína. Do Ruska se vrátil v září roku 1923 a usadil se v Moskvě, kde žil až do své smrti roku 1984.

Českému prostředí je Viktor Šklovskij znám už od 30. let 20. století, kdy jeho formalistické studie měly zásadní vliv na rozvoj pražského strukturalismu. Známá kniha Teorie prózy vyšla v Praze v českém překladu již roku 1933. Literárně teoretický přístup formalismus vysvětlil Šklovskij takto:

Zabývám se při studiu literatury zkoumáním jejích vnitřních zákonů. Mám-li uvést paralelu z průmyslu, nezajímá mě situace na světovém bavlnářském trhu, ani politika trustů, nýbrž jen druhy příze a způsoby tkaní.

Sentimentální cesta je utkána tak, že je čtenář překvapen, stržen a zasažen.

Účinkuje: Ivan Řezáč

Překlad: Petr Šimák
Připravila: Eva Willigová
Režie: Ivan Chrz

Natočeno v roce 2013.