Viditelný svět

K podstatě příběhu, k tragickým okolnostem v životě svých rodičů, se Mark Slouka dostává velmi opatrně. Jako by minulost hledal pod hladinou vody, kterou čeří a nechává zklidnit, vždy z hloubky vyloví oblázek nebo jen sebere z povrchu plovoucí dřívko či list. Je zřejmé, že celé vzpomínání se bude točit kolem emigrantů a ztracené vlasti. Je jisté, že středobodem celého díla bude rekonstrukce té části minulosti, kterou každý exulant zanechal za sebou, se vším, co kdysi vybudoval a prožil. Nejprve to vypadá, že půjde o hledání obecnějšího smyslu toho, co všechno lze opustit a co si člověk přenáší sebou a v sobě, co ztrácí s tím, že opouští místa, v nichž vyrůstal a potkával své lásky i své nepřátele. Tomuto nastavení odpovídá první část knihy, pojmenovaná příznačně Nový svět - Vzpomínky.

Zde vstupuje na scénu chlapec, posluchač a pozorovatel (částečně evidentně alter ego autora textu, částečně postava literárně fabulovaná), který v nesoustavných obrazech představuje svět rodičů, kteří v prosinci roku 1942 emigrovali z protektorátních Čech (zde nešťastně a chybně označených jako "okupovaného Československa") a v srdcích si odnášeli bolestnou a krvavou ránu jisté tragédie, k jejímuž plnému obsahu a popisu se autor postupně přibližuje, aby jej plně vylíčil ve druhé části knihy. Před tím je ale čtenář udivován a okouzlován impresionistickým tónem líčení emigrantské rodinné historie. Po časové lince se autor pohybuje velmi volně, občas líčí události dávno před svým narozením, jindy zase okolnosti, s nimiž se setkal až po smrti rodičů. Někdy jsou to odposlechnuté příběhy návštěvníků a rodinných přátel, pak zase to, co bylo možné z útržků zpětně rekonstruovat a dokládat: "Sbíral jsem fakta, jak jsem měl odjakživa ve zvyku, jako dítě, které doufá, že z kousků kůry sestaví dohromady dub." Není to ovšem nezávazné povídání - čtenář je stále k čemusi postrkován, na cosi upozorňován a připravován. Na jakési drama, jež z minulosti stále vdechuje do přítomnosti chlad a obavu.

Jestliže způsob vyprávění Marka Slouky byl výše přirovnáván k vodní hladině, pak kruhy na této slovní ploše se ve svém soustředném komíhání konečně dostávají k jednomu zásadnímu okamžiku, který se v knize "vyloupne" jako její druhá polovina, nazvaná 1942 - Román. Do osudu a vzájemného soužití příštích vypravěčových rodičů, do jejich mladé lásky vstoupil nejen nezpochybnitelný fakt válečného stavu, ale vše bylo navíc zesíleno a konkretizováno okolnostmi atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha. Mladá žena je unesena milostným vztahem k jednomu z atentátníků. Příběh, který je na stránkách Sloukovy knihy budován, dostává napětí a stává se přitažlivým právě proto, že čtenář je z předchozího textu vybaven znalostí, že ona žena se o několik let později stane vypravěčovou matkou, a z historie je známo, že muži, kteří vykonali osudný čin, zemřeli. Rozpřádaná spekulace tak zapadá do známých kulis a zesiluje napětí mezi nemožným a možným, neviditelným, které určovalo viditelné.

Kniha Marka Slouky je zvláštní lehkostí své konstrukce. Právě skrze ni se stává přitažlivou a hlavně čtivou pozvánkou do vzdáleného světa, do stěží zachytitelného kraje pod hladinou vzpomínek a času.

Mark Slouka, Viditelný svět, Paseka, Praha a Litomyšl 2008, překlad: Rudolf Pellar, str. 228.