Vidět očima aneb Triviální obrazy ze života bývalého rozhlasáka

Na zahradě AVU s Romanem Štětinou připravujeme výstavu ve Veletržním paláci, vizuální projekt. Pracovní činorodost na jiném poli než rozhlasovém. Nemám ten pocit, že by o mně nějak moc stáli v rozhlase. Stará metoda, stará struktura, stará struktura, stará metoda. Do psích kulek.

Rozhovor Míry Buriánka a dramaturgyně Gábiny Albrechtové

Buriánek: Nevím, jak bych to napsal, neumím se vyjadřovat písemně, jsem totálně v křeči. Musím si uvařit kafe, pak začnu.... Všechno je v tom dokumentu, nevim, co bych dodal....

Dramaturgyně: Tak se radši se vyspi, já to zkusím napsat sama...

Buriánek: Já už dávno nespim, nemůžu spát...

Dramaturgyně: Tak napiš, jak to vzniklo, že jsem tě k tomu přinutila, že jsi o sobě nic točit nechtěl...

Buriánek: Jak jsem se vzpíral, jak jsem uhejbal, jak jsem kličkoval, jak jsem chtěl nastrčit Romana Štětinu místo sebe. Je to těžký točit o sobě, to je to nejtěžší...

Dramaturgyně: Jak to vznikalo, při těch dlouhejch telefonickejch rozhovorech, jak jsem ti tam furt strkala ňáký blbosti, ňáký nápady. A tys to pak udělal, ale úplně jinak než jsem myslela, jak jsem z toho měla málem infarkt......že jsem to nemohla vůbec rozdejchat....

Buriánek: Právě ta blbost může bejt dobrá. Hovadina se musí zpracovat, hovadina se musí organizovat, aby vznikl smysl. Ty dáš podnět hovadinu, já řeknu ještě větší hovadinu a pak tu hovadinu organizujeme. Je to metaorganizace organizovaného. Tak to vznikalo.

Radbuza|foto:Miroslav Buriánek

Dramaturgyně: No nevim, jestli to takhle můžeme napsat, to zní jako že tam nic neni, že jsme o tom nepřemejšleli a přitom je tam všechno, všechno o tobě, o rozhlase, o tvym vztahu k tvorbě. Má to tah.... Myslím, že dokument je dobrej, když jsou tam aspoň dvě tři dobrý místa...

Buriánek: Já mám v tomhle dokumentu oblíbený všechny místa. Už jsem si to pustil asi pětkrát a pořád se mi to zdá dobrý. Je tam pravda, někdy ji stylizuju, někdy ne, ale jsem to já, každej je tam takovej jakej je... Tamaře se to moc nelíbí...

Dramaturgyně: No to jo, já se taky úplně stydim, když tam na tom hřbitově řikáš, dramaturgyně mi říkala, že v tom dokumentu chybí můj smích, ale mně se zrovna teď smát nechce. To si myslim, že je hodně blbá dramaturgická poznámka....

Ale zase díky ní vznikla pěkná situace s andělem, kterej se směje místo tebe...

Buriánek: Na základě tvého popudu jsem šel na hřbitov. Kdybys mi nedala ten podnět, tak by sekvence nebyla.

Anděl|foto:Miroslav Buriánek

Dramaturgyně: Ale já jsem tě neposílala smát se na hřbitov, to byl právě ten posun, kterej se tam dostal. To je tvuj přístup, jít se smát na hřbitov. Tam to fakt vyzní... i ta nesmyslná instrukce...

Buriánek: Proč to vznikalo?

Dramaturgyně: Protože seš můj kamarád. Chtěla jsem, myslela jsem, že by sis zasloužil, když v rádiu tak dlouho pracuješ, udělat něco úplně svobodně, tak jak to chceš ty. A proč vznikla tahle forma, o tom jsme nepřemejšleli. Nepřemýšleli jsme o formě, ale o obsahu a pravdivosti.

Buriánek: Co je pravdivý?

Dramaturgyně: To, co vystihne tvojí podstatu.

Buriánek: Nebudeme otvírat kuchyň, jak se to dělalo. Nesmí se prozradit moc. Musela jsi mi dodávat odvahu, abych to natočil

Dramaturgyně: Protože sis myslel, že to nebude nikoho zajímat.

Buriánek: Začátek je dobrej, konec je dobrej a mezitím to není úplně k zahození. A to je základní estetické pravidlo.

Dramaturgyně: Máme tam samý subjektivní pocity.

Radbuza|foto:Miroslav Buriánek

Buriánek: Myšlenky přicházejí v dialogu

Dramaturgyně: Jsem docela ráda, že jsem tě k tomu dotlačila. Nasmáli jsme se hodně, ale nakonec to není taková sranda.

Buriánek: Ty jsi mě netlačila k ničemu.

Dramaturgyně: Pro mě je to to osobní výpověd o životním pocitu. Je to dokument, rozhlasová hra i film. Znám tě dvacet let, žiješ rozhlasem, ale nikdy jsi to nemoh naplno prožít v dokumentu . Chtěla jsem, aby sis to udělal úplně podle sebe, aby ti nikdo neřikal, jak to máš dělat. No, ale to se mi nepovedlo do toho nekecat.

Buriánek: Musíme věřit, že to někdo pochopí. Hlavně to je pro lidi z rádia, ty by to měli chápat nejvíc.