Victor Hugo: Ruy Blas

20. říjen 2018
Václav Voska

Je nám líto, ale k tomuto audiu již vypršela autorská práva.


Romantická tragédie Victora Huga Ruy Blas je příběhem velké lásky, podlé intriky a politické manipulace, který zaznívá překvapivě současně, i když od autorova narození uplynulo už více než dvě stě let. Hru o jednom velkém snu, po němž následuje pád do skutečnosti, si můžete poslechnout s Václavem Voskou v titulní roli. Od jeho narození uběhne 21. října sto let. Poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.

První opravdu významné role ztvárnil Václav Voska po příchodu do Městských divadel pražských v padesátých letech. Byly to například Monsieur Le Bleau v Goldoniho Benátské vdovičce (1957) a titulní postava v Torquato Tassovi (1958). Vrcholem pak pro něj byla šedesátá léta. Zásadní zlom pro Václava Vosku znamenala postava Emila Magise v konverzační komedii Vajíčko (1964). Velký význam pro něj mělo setkání s tvorbou Friedricha Dürrenmatta. Fyzikové (1963), Romulus Veliký (1965) a Play Strindberg (1970) – to byly inscenace, kde mohl uplatnit svůj smyl pro ironii a skepsi.

V 70. letech z mimouměleckých důvodů i v důsledku přechodu Městských divadel pražských na zábavnější repertoár nedostával příležitosti, které by byly adekvátní jeho hereckým schopnostem. Václav Voska se podílel na čtyřiceti dvou filmech, jeho hlasem z filmového plátna k českým divákům promlouval také Marcello Mastroianni.

Victor Hugo

Z rozhlasových rolí připomeňme Ferdinanda ze hry Úklady a láska, Hamleta a Romea v Shakespearových tragédiích, Knížete Zvjozdiče v Maškarádě, Vojnického ve Strýčkovi Váňovi, Kalimacha v Madragoře, Interpretoval také řadu literárních děl, často mu byl svěřován part vypravěče.

Victor Hugo napsal Ruy Blase během několika týdnů. Inspiraci našel v literatuře i ve skutečných historických postavách, které ovšem zdaleka nezobrazil věrně. Premiéra hry se konala v pařížském divadle Renaissance 8. listopadu 1838 a Hugo vybral herce, navrhl výpravu a sám se ujal režie. Přesto kritika hru nepřijala, psalo se o ní jako o „hlouposti, ohavnosti ve verších“, vztah Královny se sluhou byl navíc považován za skandální. Když se Hugo vrátil z exilu, byl Ruy Blas uveden znovu už v jiné společenské atmosféře a se Sarah Bernhardtovou v roli Královny vstoupil vítězně i na jeviště Comédie Francaise. Když Francie slavila dvousté výročí narození svého velkého klasika, objevil se na první francouzské scéně v roce 2001 Ruy Blas znovu v pozoruhodné inscenaci, která vyzdvihla téma lidské identity, snu, politických machinací a rozvratu řádu. O tom, že Ruy Blas není jen akademickým dramatem v mechanických alexandrinech, se nyní můžete přesvědčit i vy. Jistě tomu napomůže i výkon Václava Vosky.

Osoby a obsazení: Ruy Blas (Václav Voska), Don Salust de Bazan (Vladimír Šmeral), Don Cézar de Bazan (Otakar Brousek), Don Curitan, majordom (Karel Pavlík), Hrabě de Camporeal (Zdeněk Hodr), Markýz de Santa Cruz (Bohuš Hradil), Don Manuel Arias (Artuš Kalous), Markýz del Basto (Karel Kastner), Lokaj (Václav Trégl), Vůdce stráží (Rudolf Široký), Dvorní hlasatel (Vladimír Čech), Panoš (Vladimír Salač), Doňa Maria de Neuburg, královna španělská (Viola Zinková), Vévodkyně z Albukerku, první dvorní dáma (Julie Charvátová), Kasilda, dvorní dáma (Eva Klepáčová) a Dueňa (Jaroslava Drmlová)

Překlad a rozhlasová úprava: František Kožík 
Hudba: Jiří Berkovec
Dramaturgie: Jaroslava Strejčková
Režie: Miloslav Jareš

Natočeno v roce 1961.

Spustit audio
autor: Martin Velíšek