Veselý optimista

S maďarskými divadelními scénami jsou spjaty i jeho herecké a zpěvácké začátky. Na Slovensko se vrátil až počátkem 30. let minulého století, stal se sólistou operety Slovenského národního divadla, kde i režíroval a souběžně začal natáčet na desky písně slovenských autorů (G. Dusík, J. Móži, R. Hrebenár). Stal se hvězdou první velikosti, jen v rozhlase pořídil na dvě stě snímků. Ještě před válkou se výrazně prosadil také v českém filmu - první roli dostal od režiséra Slavínského v komedii Uličnice s Věrou Ferbasovou. Následovala desítka dalších úloh. V roce 1946 přešel Veselý na bratislavskou Novou scénu (režíroval tu zvláště Dusíkovy operety), kde setrval až do důchodu.

Množství nahrávek, které F. K. Veselý v 30. a 40. letech pořídil s předními českými, slovenskými i rakouskými orchestry (Dola Daubera, R. A. Dvorského, Karla Vlacha, S. E. Nováčka, Heinze Sandauera), se stalo základem pro CD Tatranský expres, další titul edice Františka Rychtaříka a vydavatelství Radioservis Fonogram. V upravené podobě se tak k posluchačům dostává sedmadvacet nahrávek z původních gramodesek značek Ultraphon, Esta a Telefunken z let 1937-1947, mezi nimiž neschází ani píseň Já som optimista, již před pár lety (vedle řady jiných) oprášil zpěvákův obdivovatel Milan Lasica a nazval podle ní i své platinovou deskou oceněné album coververzí Veselého evergreenů. Mimochodem, optimismu bylo Veselému v druhé polovině života zapotřebí, podobně jako Oldřich Nový se po válce znelíbil a údajně strávil nějaký čas i v táboře nucených prací. Komunisté mu zřejmě neodpustili některé velmi režimní písně, které natáčel za války pro německá vydavatelství. Nakonec mu sice udělili titul zasloužilý umělec, i tak ovšem muž vzezření a vystupování "grófa" dožíval z velmi průměrné penze.

CD Tatranský expres|foto: Radioservis