Veselé paničky windsorské (recenze)

30. červen 2009

W.Shakespeare: Veselé paničky windsorské Letní shakespearovské slavnosti na Pražském hradě Překlad: M. Hilský Režie: J. Menzel Hrají: B. Polívka, S. Stašová, E. Režnarová a další Recenzuje Jana Soprová

Letní produkce lákají každoročně tisíce diváků, kterým je potřeba nabídnout podívanou. Samotný zážitek divadla pod širým nebem ve scenérii Nejvyššího purkrabství Pražského hradu stojí za to. Co více si pak přát nežli lehkou barvitou podívanou a přítomnost hereckých hvězd. To vše inscenace Veselých paniček windsorských v novém překladu Martina Hilského a režii Jiřího Menzela má.

Na scéně Karla Glogra se postavy proplétají mezi šňůrami ověšenými prádlem. Všichni si tu hrají na jakousi maloměstskou vznešenost - paničky jsou nastrojené, lehce koketní, doslova k nakousnutí. I když již dosahují zralého věku, stále mají šmrnc. Ale to samo není tak důležité. Přítomným pánům, kteří se kolem nich točí, jde o něco jiného. Jejich zazobaným manželům o věrnost žen, nápadníkům pak o peníze oněch manželů. Milé dámy tento fakt shovívavě berou v úvahu, což jim ovšem nebrání v tom, aby se na účet přítomných pánů srdečně bavily. Veškeré taškařice jsou součástí maloměstských rituálů, bez nichž by ve Windsoru panovala bezmezná nuda. Ještě že - k zábavě přítomných - se tu objevuje exot jménem Jan Falstaff, kterého paní Pažoutová přirovnává k velrybě vyvržené na břeh Windsoru, tedy čemusi nepatřičnému ve zdejším prostředí. Rytíř John v provedení Bolka Polívky ovšem spíše nežli tradičního korpulentního gurmána a milovníka života připomíná spíše quichotovského hrdinu, který - aniž to tuší - je všem pro smích. Jako přívažek k jeho vyčouhlé postavě působí břich spíše jako bizarní rekvizita, s níž si jeho tělo neví příliš rady. Jeho pohybové kreace, liánovité vlnění těla, gesta a grimasy jsou důvěrně známými polívkovskými variacemi, které diváci vděčně přijímají. Celý půdorys hry je jakousi předem známou šachovou partií, kde každý má své místo a omezený prostor pro jednání. Zatímco ženský element se má k světu - a to od půvabné, rázné a vychytralé paní Pažoutové (Simona Stašová) a paní Brouzdalové (Eva Režnarová), přes temperamentní dohazovačku paní Čipernou (Petra Hobzová), připomínající spíše panenku na klíček nežli živou postavu až po mladou Aničku (Šárka Vaculíková), která si sice hraje na hodnou dceru, ale navzdory přání rodičů si mezi zástupem ctitelů bažících po penězích jejího papá vybere chudého, leč roztomilého Fentona (Jan Cina). Zatímco tyto praktické ženy vždy dosáhnou svého, horda mužů všeho věku a stavů kalkuluje, rozumuje, intrikuje a podniká nejrůznější kroky, aby nakonec zůstali stát v němém úžasu nad tím, že běh věcí se ubírá zcela jiným směrem než tušili. Všem je společná pečlivě vybudovaná důstojnost, která se ovšem z pohledu zvnějšku jeví směšně trapnou. Pažout Jiřího Čapky si hraje na blazeovaného elegána, který je za vodou - ale jeho žlutý oblek působí nepatřičně, stejně jako zelený oblek puntičkářského pana Brouzdala (Jaromír Dulava), který jako by zdědil po mladším bratrovi. O zachování důstojnosti se marně snaží i waleský kněz Evans (Jaroslav Satoranský) a francouzský doktor Caius (Ctirad Gotz), kteří se ve snaze mluvit správně dopouštějí nejrůznějších - mnohdy krkolomných - slovních hříček vyplývajících z nedokonalé znalosti jazyka. Podobně trapně dopadá i Tíntítko (Michal Novotný), přerostlé dítě v podkolenkách snažící se zuby nehty zachovat dekórum - ale běda, při námluvách není schopen ze sebe vypravit jednu kloudnou větu. A pokud z něj něco vypadne, je jasné, že se ocitl v zajetí frází, kterým nerozumí. A tak nakonec dopadají nelépe sluhové, kteří sice předstírají horlivou oddanost pánům, ale jedou si po svém- ať už je to Johan Rugby Hynka Čermáka, za každých okolností žvýkající kuřecí pečínku či zběsile pobíhající Blboun Radima Kalvody, u kterého je jen jedna jistota - a to, že nic nezařídí. V jednoduché zápletce vlastně nejde o nic jiného, nežli se pobavit na účet "vetřelce" Falstaffa. Ten nakonec, jak se zdá, fatalisticky svou prohru přijme - Nu což, zkusil jsem to a nevyšlo to... tak možná příště... Inscenace Veselých paniček windsorských nezarmoutí. Rozhodně nevzbudí u diváků záchvaty smíchu, spíše sem tam úsměv. Někdy chápavý, někdy shovívavý. Ale co více chtít? Na takovou malou letní podívanou stačí.

autor: Jana Soprová
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.