Věčný filmový student Alexander Payne

19. srpen 2005

Jedním z hostů letošního karlovarského festivalu byl i americký scenárista a režisér Alexander Payne (1961). Ve Varech se promítalo několik jeho děl: Bokovka, za jejíž scénář dostal Oscara a která sklízí úspěch i v našich kinech, O Schmidtovi s výtečným Jackem Nicholsonem v hlavní roli, Kdo s koho či debut Občanka Ruth.

Payne vystudoval hispanistiku a španělskou literaturu, poté film, a pak prý měl štěstí, protože se z jeho studentského filmu "náhodou stal hit", což mu otevřelo dveře. Jeho kariéře, stejně jako řadě dalších režisérů, velice pomohl i filmový festival Sundance, založený Robertem Redfordem na podporu mladých a nezávislých tvůrců. Payne vzpomíná také na další setkání, které ho významně ovlivnilo: na českého režiséra Jiřího Weisse, který v americké emigraci učil na filmové škole. "Hodně jsem se od něj naučil, stali jsme se přáteli a zůstal jsem s ním v kontaktu až do jeho posledních dnů." Zná Weissovu tvorbu, chválí jeho film Marta a já a lituje, že zůstal jediný, který stihl po revoluci doma natočit.

Payne vystupuje se sympatickou skromností, nenabízí hotové recepty. "Považuji se za věčného filmového studenta, který dostává zaplaceno za to, že se pořád učí, jak dělat dobré filmy. Možná teď točím docela slušně, ale ty opravdu dobré filmy teprve přijdou. Kurosawa na sklonku své dráhy řekl, že už natočil sedmdesát osm filmů, ale pořád nemá ponětí, co je dobrý film. U každého nového snímku, který natáčím, znovu objevuji, co vlastně film je. A z toho mám radost."

Alexander Payne při natáčení filmu O Schmidtovi

Režisér nemá jedno životní téma, naopak doufá, že každý jeho film je jiný. "Nevybírám si příběhy, spíše si příběhy vybírají mne." Připouští však, že některé motivy se u něj opakují, třeba osamělost nebo neohrabanost ve vztahu k ženám. A jedním z nezaměnitelných rysů jeho snímků je zvláštní, trochu nahořklý humor. "V amerických filmech je teď humoru málo, jako by bylo třeba tvářit se stále jen vážně a seriózně. Přitom ve všech velkých filmech vždycky nějaký humor je, proto mám rád italskou kinematografii 50. a 60. let, kde je humor vždycky přítomný."

Filmy A. Payna bývají řazeny mezi takzvané nezávislé filmy, sám tvůrce však médii nadužívanou "škatulku" odmítá. "Termín nezávislý film se objevil v reakci na komercionalizaci americké kinematografie," vysvětluje. "Traduje se, že to souvisí s množstvím peněz, které má tvůrce k dispozici, ale já myslím, že jde spíš o to, jak silným hlasem dokáže promluvit a nakolik si umí zachovat tvůrčí svobodu. Proto mám raději, když se říká - osobní film."

autor: Agáta Pilátová
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.