Ve znamení Saturna. Obrazy melancholie v literatuře
S nastalým podzimem se na Vltavě vydáváme po stopách melancholie. Z lékařství a filozofie, kde má tradice melancholie své počátky, se velmi brzy přenáší také do literatury a do výtvarného umění. Právě literární obrazy od nejstarších písemných památek, přes středověk a renesanci až ke Karlu Hynku Máchovi přináší vltavský Souzvuk. Poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.
Historie melancholie začíná ve starověkém Řecku zřejmě někdy v 5. století před Kristem. Původně patřila melancholie do slovníku lékařů. Melainé cholé neboli černá žluč byla jednou ze čtyř tělesných tekutin či šťáv, které hrály důležitou roli v antických lékařských teoriích. Tělesné šťávy (krev, flegma, žlutá a černá žluč) „vytvářejí povahu lidského těla a jejich vlivem je tělo nemocné, nebo zdravé,“ píše Hippokratés.
Podle antických lékařů je melancholie také chorobou způsobenou přebytkem černé žluči nebo jejím špatným smíšením s ostatními šťávami. A přestože příčiny melancholie byly tělesné – dodnes ovšem nevíme, co vlastně černá žluč byla – její znaky jsou podle Hippokrata duševní: „Jestliže bázeň a smutek dlouho trvají, jsou známkou melancholie.“
Saturn a melancholie
Během středověku byly čtyři lidské typy či charaktery doplněny o své planety. Melancholie se tak ocitla v nerozlučném spojení se Saturnem, sangvinická dispozice byla ve vztahu s Jupiterem, cholerický charakter s Marsem a flegmatický s Lunou nebo Venuší. Dodejme, že planety Saturn a Mars představovaly nešťastná znamení, zatímco Jupiter a Venuše byly planety příznivé. V pozdním středověku a v renesanci se vztah mezi melancholií a Saturnem jeví jako zcela samozřejmý a Saturn se stává obvyklým atributem melancholie, vyjadřujícím pochmurnou sudbu melancholického člověka.
Čtěte také
Melancholie však byla stále chápána ve významu lidského charakteru nebo choroby a pro středověkého člověka by bylo nemyslitelné označit tímto slovem chvilkovou náladu. Až koncem středověku a v renesanci postupně dochází k proměnám – rodí se básnická melancholie, blízká významům, v nichž ji chápeme dnes. Začíná se hovořit o melancholickém pocitu i o melancholii krajiny či chvíle...
Tradice melancholie má počátky v lékařství a filozofii, velmi brzy se ale přenáší do literatury i do výtvarného umění a všechny tyto oblasti se nadále budou ovlivňovat. Autoři básní neváhají citovat lékařské spisy ani přebírat motivy obrazů, a naopak umělecká melancholie se třeba v díle německého kritika Waltera Benjamina stala předmětem filozofické reflexe. Příkladů lze najít celou řadu. Kdybychom měli uvést dílo, které v dějinách melancholie mělo největší vliv, byla by jím pravděpodobně slavná rytina Albrechta Dürera, nazvaná Melancolia.
Nejnovější hry a četba
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
