Vánoce přede dveřmi

Vánoce pro mnohé ztratily mnohé, na druhé straně jsme svědky toho, že i moderní doba nám pomáhá, abychom si tajemství Vánoc mohli připomenout. Připomínáme si tajemství Vánoc jednak stavbou betlémů, připomínáme si tajemství Vánoc nácvikem vánočních písní – koled, které do jisté míry nemusíme sami zpívat, ale můžeme jim jenom naslouchat. Vánoce také znamenají, že přes veškerý chvat se musíme také někdy zamyslet při nákupu dárků, co ten druhý a nejbližší by potřeboval, můžeme se také zamýšlet i nad tím, jak bychom mu mohli udělat radost.

Víme také, že Vánoce patří k těm nejradostnějším svátkům. A když se ptáme proč, myslím, že odpověď je nasnadě – Vánoce jsou radostné proto, že jsme přestali myslet jen na sebe, že jsme přestali myslet jenom na svůj bezprostřední prospěch, ale začali jsme si více uvědomovat, co pro nás znamenají ti druzí – rodiče, manžel, manželka, děti anebo i soused, sousedka, či vzdálení příbuzní, na které jsme tak trochu pozapomněli. V tomto smyslu se domnívám, že bychom neměli žehrat na vánoční shon, ale o to více vlastně prožívat naše vztahy k druhým.

Ale při tom si též uvědomujeme, jak do popředí vystupuje Ježíšovo životní pravidlo, které nám dal. Je to pravidlo úcty a vztahu k druhému člověku. Velice často zpíváme a hovoříme o lásce. Vánoce nám říkají, že láska není jenom to, co dostanu, ale především láska spočívá v tom, co druhému skutečně dám, ale budu mu to dávat s ohledem na něho, abych mu způsobil radost. I to je velké poselství Vánoc.