Vaculíkova a Zemanova cesta někam

9. srpen 2006

V centru literárního díla Ludvíka Vaculíka je autor sám a jeho prožitek světa. Na okraji pak figurují další postavy: ženy a rodinní příslušníci, protihráč v podobě personifikované vyšší moci, kolegové spisovatelé a disidenti a Josef Zeman. Josef Zeman je Vaculíkovo alter-ego, jeho vysněná ryzí mužská existence nezanesená denní realitou městského intelektuála, přítel - kentaur, člověk žijící v ústraní, v divočině, mezi žáky, koňmi a holými zdmi skromného příbytku.

Josef Zeman vystupuje poprvé v brožuře Na farmě mládeže z roku 1958, tam je ovšem pouhým pokrokovým ředitelem zemědělského učiliště v Loutí u Benešova, kam jsou umisťovány děti těch, kteří nechtěli přijmout kolektivizaci. Snad pod vlivem poznání těchto mladých lidí se původně zcela městský člověk, vyučený aranžér, stal časem kentaurem, neboť ti, kdo ho znali, dosvědčují, že když přišel vést učiliště, sám se teprve učil jezdit na koni. Po roce 1968, to už v Bezejovicích, byl z komunistické strany vyloučen (nebo sám vystoupil), zbaven funkce ředitele školy a stal se trenérem a vedoucím jezdeckého oddílu.

V Českém snáři i v románu Jak se dělá chlapec, jakož i v mnohých fejetonech a dalších Vaculíkových textech, je Josef Zeman postavou mimo centrum, hlavní roli však hraje v Cestě na Praděd. A stejně důležitou roli v tomto příběhu s prvky magického realismu hraje Zemanova klisna Tarpa. V knize také vystupují Zemanovi učňové, kočí, jezdci a jezdkyně. Na konci Cesty na Praděd je Josef Zeman už po smrti a autor s ním vede metafyzický rozhovor do věčnosti. Je to poslední z jejich rozhovorů, jež tvoří opěrné body autorova hledání odpovědí na otázky po své momentální totožnosti a pozici ve světě. V sobotu 15. července byl ovšem zveřejněn ještě jeden jejich dialog, dosud takto v celku nepublikovaný, Přátelé a čtenáři Ludvíka Vaculíka z generace a okruhu jeho synů připravili z archivu Zemanových negativů a Vaculíkových fotografií výstavu Zemana Josefa a Vaculíka Ludvíka cesta někam (předliterární skutečnost). Na Zemanových fotkách je často Vaculík a naopak. Na fotkách obou jsou pole, ohrady, koně a učni, zátiší, akty a co všechno se fotografovalo. Na Vaculíkových je víc lidí a situací, na Zemanových víc krajinné poezie: každý fotil, co sám byl.

Výstava ovšem obsahuje i písemné dokumenty, korespondenci a vysvětlivky: to zejména, pokud jde o poslední období před Zemanovou smrtí. Je doplněna několika trojrozměrnými předměty ze železa, jež Zeman pro Vaculíka vyrobil, a celou ji doprovázejí vybrané citace z Vaculíkových knih, v nichž Josef Zeman vystupuje.

Podivuhodný dialog mezi autorem a literární postavou se koná v kabinetu fotografie Muzea umění a designu v Benešově, otevřeno je denně kromě pondělí od 10 do 17 hodin až do září.

Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

Zmizelá osada

Koupit

Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.